Pyramida
v Médúmu
Rozměry pyramidy:
strana základny: 144 m
výšky pyramidy: 92 m
sklon stěny: 51° 53'
Asi 100 km na jih od Káhiry na okraji
Západní pouště se vypíná silueta třístupňové stavby. Podivný věžovitý útvar
návštěvníkovi často zastře význam stavby, která byla kdysi pyramidou. Místní
obyvatelé jí nazývají el-Haram el-kaddab neboli Falešná pyramida. Pyramida
krále Snofrua svým tvarem lákala pozornost již ve středověku. V roce 1799
táhla kolem Médúmu i Napoleonova výprava. Slavný kreslíř Denon však stačil
pořídit pouze několik skic a stručný popis. V roce 1837 ji podrobněji prozkoumal
a změřil Perring, ale zejména v rove 1843 výprava Lepsiova. Vnitřek pyramidy
však stále zůstával nepřístupný. Na počátku osmdesátých let 19. st. ji
otevřel spolu s několika mastabami v okolí Maspero. Archeologické výzkumy
v roce 1891 provedl zakladatel moderní archeologie Petrie. Nechal prokopat
tunel do nitra pyramidy, který ukázal, že se skládá z deseti vrstev, jejichž
vnější povrch tvoří dobře opracované bloky vápence.
Již od začátků výzkumu, pyramidu
zahalovala řada nezodpovězených otázek. Egyptská archeologická expedice
vedená Chólím se soustředila na obrovské suťové valy na úpatí pyramidy.
Právě tyto valy a zvláštní tvar pyramidy přivedly amerického fyzika a matematika
Kurta Mendelssona na myšlenku, že při stavbě pyramidy došlo ke katastrofě.
Tato teorie však egyptology nepřesvědčila.
Torzo pyramidy dnes dosahuje výšky
65 m. Původně byly pyramida mnohem vyšší, a co je zajímavější, její výška
se několikrát měnila v závislosti na úpravách projektu. Pyramida tvoří
určitý vývojový mezník přitahující pozornost egyptologů. Médúmskou pyramidou
končí řada stupňovitých pyramid a začíná éra pyramid pravých, vyvolaných
novými náboženskými představami o podobě královské hrobky. Vysvětlení dnešního
bizarního tvaru, ale i mnoha "záhad", které ji obklopují, je třeba hledat
v přechodu od jednoho typu pyramid ke druhému. Sonda, kterou Petrie nechal
vyhloubit do nitra pyramidy, prokázala, že jádro pyramidy tvoří skloněné
vrstvy vápencových bloků opírajících se pod úhlem 75° o blok kompaktního
zdiva postaveného na čtvercové základně o straně 38 m. Někteří badatelé
ne domnívají, že tato čtvercová stavba netvoří analogii s počáteční mastabou
Džoserovy pyramidy. Technika budování jádra pomocí skloněných vrstev archeology
nijak nepřekvapila, šlo tehdy o dost rozšířenou techniku. Co je však zaskočilo,
byl hladce opracovaný povrch každé vrstvy, tedy zdánlivě nelogický krok,
který musel vážným způsobem ohrozit vzájemnou soudržnost vrstev a tím celé
stavby. Vysvětlení podal z velké části již Borchardt. Poukázal na fakt,
že pyramida byla postavena ve třech etapách, během nichž podstatně měnila
svůj vzhled.
Nejprve byla na skalnatém podloží
postavena sedmistupňová pyramida, které byla snad ještě před jejím dokončením
rozšířena na osmistupňovou. Tyto stavební etapy označil Borchardt jako
E1 a E2. Následně byla již dokončená stupňovitá pyramida přestavěna na
pravou s hladkými stěnami. Tuto etapu již zmíněný badatel označil jako
E3. Na rozdíl od etap E1 a E2 nespočívalo rozšíření E3 na pevném skalním
podloží, ale na třech vrstvách vápencových bloků položených na písku. Dalším
podstatným rozdílem byl způsob kladení bloků. Během etap E1 a E2 se bloky
skláněly směrem do středu pyramidy, což výrazně zvyšovalo stabilitu stavby.
Naproti tomu během etapy E3 byly bloky kladeny vodorovně. Těchto skutečností
si povšiml již Borchardt, čehož využil Mendelssohn pro podporu své teorie,
podle níž došlo při dokončování E3 k porušení soudržnosti vazby s předchozí
etapou a následnému sesunutí svrchních vrstev. Tato teorie však u většiny
egyptologů neobstála a někdy byla dokonce v přímém rozporu s archeologickými
nálezy. Podle suťových valů obklopující všechny čtyři strany pyramidy
archeologové usuzují, že destrukce probíhala postupně po dlouhou dobu,
a že k žádnému jednorázovému sesuvu zdiva nedošlo. Obrovské valy kolem
pyramidy se tak staly na řadu staletí zdrojem stavebního kamene a za vlády
Ramesse II. se začalo i s lámáním bloků z obložení. Na rozdíl od vnějšího
pláště zůstaly vnitřní prostory nepoškozeny. Vchod do těchto prostor se
nachází asi 15 m nad základnou v severo-jižní ose severní stěny. Za vchodem
pokračuje sestupnou chodbou, až do úrovně několika metrů pod základy pyramidy,
kde se mění na vodorovnou a posléze kolmo stoupá. Šachta ústí do pohřební
komory v severovýchodním rohu podlahy. V pohřební komoře se nenalezly žádné
důkazy o uložení panovníkovy rakve. V pohřební komoře však žádný sarkofág
zřejmě ani nikdy nebyl. Pozoruhodná je i přečnělková (tzv. nepravá) klenba
z mohutných vápencových bloků. Stavitelé jí dali přednost před žulovými
stropními deskami, aby obrovský tlak hmoty pyramidy nerozdrtil strop pohřební
komory.
Na východním úpatí pyramidy odkryl
Petrie zádušní chrám, postavený z vápencových bloků. Chrám byl jako první
postaven na východní straně a ne na severní straně pyramidy, což nepochybě
souvisí s celkovou změnou koncepce pyramidového komplexu během etapy E3.
Je to rovněž nejlépe zachovalý, téměř nedotčený chrám ze Staré říše, byť
velmi jednoduchý. Otevřenou a ne zcela zodpovězenou otázkou je totální
změna koncepce stavby při závěrečné etapě E3. Byl opuštěn stupňovitý tvar
pyramidy a nahrazen jehlanovitým. Také se změnila orientace celého pyramidového
komplexu ve prospěch východo-západní orientace namísto severo-jižní. Tyto
změny zřejmě odráží významný posuv v náboženských představách. Podle jiného
názoru šlo o posun od astrálních ke slunečním náboženským představám. Další
otázkou také zůstává proč Snofru opustil své sídelní město Džedsnofru v
dnešním Médúmu a začal budovat o několik kilometrů na sever novou, tzv.
Lomenou pyramidu, na pohřebišti v Dáhšúru.
|