.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.
ObnovitZákladní údajeŽivotní tepna Nil, povrch, podnebí, Nil, počasíZrození, dětství, škola hrou, stolování, oblékání a móda, bydlení, manželství, smrtZemědělství - Zahradnictví, dřevárenství, dobytek, daně a administrativaLékařství
Literatura, malířství, hieroglyfy, papyrus, objevitel písma, Rosettská deska, egyptologovéSkarab, velká pyramida, egyptský kříž, mumie faraónůCo je to... - mastaba, pyramida, chrám?PyramidyCesta po Nilu - Abú Simbel, Philae, Luxor, Údolí králů, Pyramidová pole v Gíze a jinéHistorie Egypta, důležitá data, dějiny Egypta
Chronologický seznam panovníků, panovníci jednotlivě, kartuše faraónů, Tutanchamon a poklady jeho hrobkyBohové, náboženství, vyobrazení bohů, sošky bohůEgyptské památkyNejkrásnější fotografie EgyptaNovinky aneb píše se...Deník a fotografie z mého putování po Egyptě

Šepseskafova mastaba zvaná Mastabat faraún - Sakkára

Rozměry mastaby: 
základna mastaby: 99,6 x 74,4 m
výšky mastaby: 18,7 m
sklon obložení (severní a jižní stěna): 61°
sklon obložení (východní a západní stěna): 65°

Velká hrobka v jižní Sakkáře, kterou místní lidé nazvali Mastaba faraún, "Faraónova lavice". Mastaba dodnes patří k nejzáhadnějším stavbám ze Staré říše. Poprvé ji popsal již Perring. Lepsius se jí věnoval jen velmi krátce. Povšiml si však, že hrobka svým tvarem připomíná velký sarkofág. Podzemí stavby začal zkoumat až Mariette v roce 1858. Jeho poznámky se však ztratily, kromě několika kreseb, které později publikoval Maspero. Systematický výzkum hrobky provedl v letech 1924 - 1925. Teprve jemu se podařilo určit Šepseskafa jako majitele hrobky.
Hrobka nestojí na skalním podloží, ale na základové plošině. Jak bývá u mastab pravidlem, má obdélníkový, severo-jižně orientovaný půdorys. Jádro tvoří dva stupně z velkých bloků šedožlutého vápence, které pocházejí z lomů ležících západně od pyramid v Dáhšúru. Perring, Lepsius i de Morgan nalezli zbytky cest, po kterých se kámen dopravoval na staveniště. Obložení bylo z jemného bílého vápence, jen nejspodnější vrstva byla obložena z červené žuly.
Vchod do podzemí spíše připomíná pyramidu než mastabu. Leží totiž v ose severní stěny asi 2,5 m nad základnou. Sestupná chodba z červené žuly přechází za malým vestibulem ve vodorovnou. Hned na počátku této části chodby je žulový zátaras ze tří padajících desek. Panovníkův posmrtný příbytek, do něhož ústí chodba, tvoří předsíň, pohřební komora a sklady. Předsíň a pohření komora měly sedlový strop z červené žuly. Sedlový strop komory byl zespodu mírně vybrán, aby napodoboval valenou klenbu. V pohřební komoře byly nalezeny zbytky sarkofágu.
Zádušní chrám se od dosavadních královských staveb tohoto druhu výrazně liší. Podobnost by se ostatně hledala marně, protože v Šepseskafově případě se nejedná o pyramidový komplex, ale o mastabu. Přesto zádušní kult musel být zachován. Výsledkem byla improvizace. Chám stál před východní stranou mastaby. Měl téměř čtvercový severo-jižní půdorys. I když byl poměrně malý, byl postaven minimálně ve dvou etapách, odlišných podle použitého stavebního materiálu.
V okolí Mastabat faraún nebyly objeveny žádné hrobky členů královské rodiny nebo úředníků. To přidalo další otazníky k zatím ne zcela objasněným okolnostem, za nichž hrobka vznikla.
O vysvětlení se jako první pokusil Jéquier. Byl přesvědčen, že neobvyklou formu královské hrobky si Šepseskaf zvolil záměrně. Podle jeho názoru to bylo na protest proti vzrůstajícímu vlivu kněžstva slunečního boha Re z Heliopole. Proto odmítl hrobku ve tvaru pyramidy, považovanou za solární symbol, a rozhodl se pro stavbu připomínající velký sarkofág. Rozchod s dosavadní tradicí přispěla i skutečnost, že si hrobku nenechal postavit na tehdejším královském pohřebišti v Gíze, ale na odlehlém místě v dnešní jižní Sakkáře. Dalším důkazem mohlo být i to, že Šepseskafovo jméno neobsahovalo jméno boha Re. Důvody však mohly být i jiné.
Šepseskafovo rozhodnutí opustit pohřebiště v Gíze a postavit si mastabu v Sakkáře však nemuselo být nutně motivováno náboženskými či politickými důvody. V Gíze již totiž nebylo vhodné místo ke stavbě dalšího královského komplexu, navíc jeho situaci dále komplikovala zodpovědnost za dostavbu komplexu jeho předchůdce. Stavba v Sakkáře mohla být také chápána jako projev sounáležitosti s rodem, který založil Snofru, jehož pyramidy byly postaveny v nedalekém Dáhšúru. Nabízí se také otázka, zda Mastabat faraún nepředstavoval pouze provizorium, dočasné stavební řešení, než by eventuálně bylo možné přistoupit ke změně stavby na pyramidu. Šepseskaf ale vládl jen krátce, asi čtyři roky, a tak se případné provizorium nechtěně stalo konečným řešením.
Zcela se nadá vyloučit ani možnost, že zvolený tvar Šepseskafovy hrobky byl také odrazem určité krize dynastické legitimity. Mnohé totiž nasvědčuje, že Šepseskaf byl snad jedním z Menkaureových vedlejších synů a nepředstavoval zcela legitimního nástupce slavných faraónů 4. dynastie, za jejichž vlády se právě pyramida stala více než hrobkou, stala se také symbolem božské, věčné a neotřesitelné legitimity faraónovy vlády nad Egyptem a tím i světem.