Rozměry pyramidy: 
strana základny: 102 m
sklon stěny: 48° - 52°
výška 58 m

Vzhledem k nebezpečí stavební katastrofy v samém závěru stavby, se Amenemhet III. rozhodl opustit pohřebiště v Dáhšúru a začal s budováním nové u vesnice Hawára el-Makty na okraji Fajjúmské oázy nedaleko pyramidy Senusreta II. Tuto novou lokalitu si panovník nezvolil náhodou. Amenemhet III. věnoval oáze mnohem větší pozornost než jeho předchůdci. Hlavnímu božstvu oázy nechal postavit chrám v Šedetu (řec. Krokodilopolis). U vesnice Bjahm nehal vztyčit dvě 12 m vysoké křemencové sochy.
Již v roce 1843 se do pyramidy pokoušel vniknout Lepsius a čtyři desítky let po něm Luigi Vassalli. Podařilo to až Petriemu v roce 1889. V několika etapách prozkoumal nejen vnitřek pyramidy, ale i obrovský chrámový komplex na jejím úpatí, který svou rozlehlostí a výstavností fascinoval starověké cestovatele a nazvali ho Labyrintem.
Pyramida byla postavena v duchu tradic 12. dynastie. Jádro tedy bylo ze sušených cihel a obložení z jemného bílého vápence. Vchod do pyramidy byl od jihu poblíž jihovýchodního nároží. Od vchodu pokračovala sestupná chodba se schodištěm k severu. Byla opatřena četnými zátarasy a obložena vápencem. Několikrát se lomila podél svislé osy pyramidy a nakonec ústila do pohřební komory umístěné téměř v této ose.
Po zkušenostech ze stavby v Dáhšúru přijali stavitelé několik opatření ke zvýšení stability pohřební komory. Nejprve ve skalnatém podloží vyhloubili pravoúhlou jámu, zevnitř ji obložili vápencovými bloky, a vytvořili tak boční stěny pohřební komory. Do jámy pak spustili obrovský, více než stotunový křemencový monolit, který komoru zcela vyplnil. V monolitu byla vytesána pravoúhlá jáma a teprve do ní byl spuštěn křemencový sarkofág. Na křemencovém monolitu spočívali vedle sebe jako víko (či strop komory) tři mohutné bloky z téhož materiálu. Ani tuto konstrukci nepovažovali stavitele za dostatečně bezpečnou a tak nad plochou vztyčili sedlovou klenbu z obrovských, více než padesát tun vážících, vápencových monolitů a nad ní pak ještě 7 m vysokou cihlovou klenbu. Vytvořili tak mistrovské dílo bezpečně odolávající obrovskému tlaku pyramidy. Ani takto vybudovaná pohřební komora však neodolala před vykradači a to ani navzdory důmyslnému zamaskování vchodu do komory v dlažbě sousední výše položené předsíně. V současné době je celý podzemní komplex zatopen spodní vodou, prosakující z nedalekého kanálu Bahar Jusuf.
Velmi zajímavým se stal nález zbytků dvou dřevěných rakví a alabastrový obětní stůl se jménem princezny Neferuptah, které v pohřební komoře objevil Petrie. Převládla myšlenka, že Neferuptah byla pohřbena spolu se svým otcem, což ba ve 12. dynastii nebylo tak neobvyklé. V 50. letech byla nedaleko objevena téměř zcela zničená pyramida, v jejimž nitru byl nalezen, k překvapení egyptologů, sarkofág se jménem princezny Neferuptah. Její jméno bylo i na některých dalších předmětech z pohřební výbavy. Mumie však v komoře nalezena nebyla. Pokud zde byl někdo pohřben, byla to Neferuptah?
Před jižní stranou pyramidy Amenemheta III. Petrie zčásti odkryl zbytky rozlehlého a velmi členitého chrámového komplexu, pravděpodobně Labyrintu antických cestovatelů. Podle Diodora se stal předlohou pro slavný Labyrint pro Mínoa na Krétě. Vzhledem k rozsáhlé devastaci nelze dnes přesně původní plán Labyrintu rekonstruovat. Chrám zaujímal rozlohu asi 28.000 m². Síní mělo být tolik, kolik bylo egyptských správních krajů, tedy 42. V nich měla být uctívána božstva těchto krajů.