.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.
ObnovitZákladní údajeŽivotní tepna Nil, povrch, podnebí, Nil, počasíZrození, dětství, škola hrou, stolování, oblékání a móda, bydlení, manželství, smrtZemědělství - Zahradnictví, dřevárenství, dobytek, daně a administrativaLékařství
Literatura, malířství, hieroglyfy, papyrus, objevitel písma, Rosettská deska, egyptologovéSkarab, velká pyramida, egyptský kříž, mumie faraónůCo je to... - mastaba, pyramida, chrám?PyramidyCesta po Nilu - Abú Simbel, Philae, Luxor, Údolí králů, Pyramidová pole v Gíze a jinéHistorie Egypta, důležitá data, dějiny Egypta
Chronologický seznam panovníků, panovníci jednotlivě, kartuše faraónů, Tutanchamon a poklady jeho hrobkyBohové, náboženství, vyobrazení bohů, sošky bohůEgyptské památkyNejkrásnější fotografie EgyptaNovinky aneb píše se...Deník a fotografie z mého putování po Egyptě

Jednotliví panovníci (faraóni)

A | B | C | D | E | H | I | K | M | N | O | P | R | S | T | V | X

Zpět do rozdělení



A

Aba
jediný známý panovník své doby s pyramidou

Král 6.-8. dynastie. Vládl někdy v letech 2250 - 2100 př. n. l., tedy v tzv. přechodném období mezi Starou a Střední říší. Je jediným známým panovníkem, který si v této době nechal vystavět pyramidu (základna 31,5 x 31,5 metrů). Jinak jde o poměrně bezvýznamného krále.
 

Achtoj I.
zakladatel a první král 9. dynastie

Zakladatel a první král 9. dynastie. Nevýznamný král, který se chopil vlády po pádu Staré říše. Jeho vláda se však omezovala pouze na několik krajů v Dolním Egyptě. Údajně to byl král velmi krutý, který nakonec zešílel a byl sežrán krokodýlem.
 

Aha
zakladatel Memfidy, faraón - bojovník, budování centralistické moci a vlády

Aha znamená bojovník, dobyvatel, podle dostupných pramenů podnikl vojenské tažení do Núbie a upevnil tak jižní hranice Egypta. Panovník 1. dynastie. Druhý velký faraón sjednocené země se proslavil na dlouhé časy činem, který se vepsal do dějin - založením Memphisu (egyptsky Mennoferu), pozdějšího hlavního města Egypta a jednoho z největších a nejvýznamnějších měst všech dob, kde podle náboženství sídlil bůh Ptah. Bohužel v Arabských dobách byl Memphis celý zbourán a na jeho místě postavena Káhira. Ještě dnes některé mešity, na jejichž stavbu byly použity kameny ze zbořeného města, připomínají zašlou slávu Memphidy. Zbylo jen pár soch a základů.

Čas plynul a na egyptský trůn usedali poměrně nevýznamní králové - Džer, Vedžo, Den, Semerchet, Kaa, kteří se snažili především o upevnění síly jak své, tak celého Egypta vůči zbytku světa. Jsou dochovány písemnosti, které dokládají několik vojenských tažení po celém okolí Egypta, ale i to, že Egypt, stále ještě vnitřně silně nejednotný, se na konci 1. dynastie opět rozpadá na dvě částí, Severní spravovanou z Memphidy a Jižní z města u Abydu (nejspíše Cenej).
 

Ahmose
to on spasil Egypt, to on jest Amon

Již na konci 17. dynastie začíná Thébská dynastie pomýšlet na znovusjednocení Egypta. Počínaje faraónem Sekenenre po Kamose, předchůdci samotného Ahmose. Ten se stal hlavní postavou v osvobozování od Hyksósů, dobyl zpět kolem roku 1530 př. Kr. Mennofer a po vítězném tažení do Palestiny zničil i jejich poslední pevnost Saruhen. Po té se vydal do Núbie, kde dobyl území až po 3. katarakt a ovládl tak tamní zlaté doly. Založil funkci vícekrále Núbie - "Královského syna Kuše", znovuobnovil správu celé země opírajíce se přitom o střední úřednictvo.

Vzhledem k tomu, že 18. dynastie pochází z Théb, kde byl hlavním božstvem Amon, připisovali svá vítězství především jemu a silně oslavovali jeho kult. Počala stavba stovek Amonových svatyň po celé zemi, masivní výstavba hlavního Karnackého chrámu a brzy se Amon stává hlavním bohem země a jeho kněžstvo nejsilnější kastou v Egyptě.

Díky velmi známým povídáním z hrobky Ahmose - syna Ibany (vojáka z řad Ahmosových - faraónových - vojsk), známe počátky 18. dynastie velmi podrobně. Víme, že po Ahmosově - faraónově - smrti měla orovskou moc a význam jeho manželka Ahmose-Nefertari, která byla zároveň matkou a manželkou Ahmosova nástupce a syna Amenhotepa. Možná již v těchto dobách je možné hledat příčiny Hatšepsutiny vlády.
 

Ahmose II. (Amassis)
generál králem

Při jeho korunování je Apries vyhnán do Bybylonie, kde pomocí krále Nebukanedzzara II. dáva dohromady vojsko a intervenuje do Egypta, aby se znovu ujal vlády. Je však poražen a zabit. I navzdory tomu jej Ahmose nechává pohřbít se všemi královskými poctami. Ahmose je považován za poseldního velkého krále 26. dynastie. Za jeho vlády rostl hospodářský význam země, což mu umožnilo provádět rozsáhlé stavební práce po celé zemi a podporovat i Řeky. Konec jeho vlády je ve znamení příprav na obranu proti rozmachující se Perské říši.
 

Aje

Stařičký velekněz již z dob Amenhotepa III. si okamžitě po předčasné Tutanchamonově smrti přisvojuje vládu a dokonce i hrobku připravovanou pro Tutanchamona a jeho samotného nechává pohřbít do maličké hrobky v Údolí králů, připravovanou původně pro něj. Protože i on umírá stejně jako jeho předchůdci bez mužských potomků, na trůn nastupuje poslední král 18. dynastie.
 

Alexandr III. - Veliký
Jeden stát, jeden národ. A jeho centrem bude Egypt.

Rok 332 př. Kr. lze pokládat za počátek poslední éry dějin Egypta. Alexandr III. Makedonský, zvaný Veliký, dobývá Egypt a na březích Nilu se nechává korunovat faraónem se všemi poctami a titulaturami. Egypt se stává součástí velkého světa, kterému vládnou řekové a později římané. Alexandr zakládá v deltě na břehu Středozemního moře nové město - Alexandria, které se postupem doby stalo nejvýznamnějším centrem celého středomoří.
 

Amenardis
osvoboditel Egypta

Osvobodil Egypt po 120-ti leté nadvládě Persie. Byl jediným králem 28. dynastie.
 

Amenemhet
spoluvláda dvou faraónú

Pochází z Elefantiny. Jako vezír Mentuhotepa IV. se po jeho smrti, kdy není přítomen právoplatný dědic, ujímá vlády a zakládá novou dynastii. Buduje nové hlavní město říše - Ictauej, ležící snad někde poblíž Fajjúmu. Jeho stavební činnost se vyznačuje především výstavbou četných vojenských pevností, jak na severu, tak na jihu Egypta, sloužících k obraně země proti nepřátelům. Amenemhet zavedl jako první faraón funkci spoluvládce, regenta království, což se již v jeho přápadě ukázalo jako dobrý počin, kdy on sám byl zavražděn při vzpouře v harému. Pohřben byl v menší hrobce ve tvaru pyramidy někde poblíž Lištu.
 

Amenemhet II.
územní rozmach Egypta

Pokračuje velký hospodářský rozvoj Egypta, hranice nyní dosahují až do Palestiny a Sýrie. Pohřben poblíž Dáhšúru.
 

Amenemhet III.
labyrint ve Fajjúmu

Postupné další zvelebování země, budování průplavu na Asuánu, který umožnil velkým obchodním lodím projet až do Núbie. Amenemhet III. proslul především svou gigantickou posmrtnou rezidencí ve Fajjúmu známou od řeckých dob jako Labyrint.
 

Amenemhet IV.
země dále vzkvétá, avšak dynastie pomalu vymírá

Nastoupil na trůn po svém otci Amenemhetovi III. a stejně jako on dal přednost vnitřnímu rozkvětu země před dobýváním cizích území. Neměl mužského potomka. Vládu po něm převzala jeho sestra Sebeknofrure.
 

Amenhotep
Údolí králů

Z vojenského hlediska posunul hranice Egypta ještě více k jihu, snad až téměř po 4. katarakt. Amenhotep výrazně přispěl k velkému rozvoji umění, neboť na svém dvoře schromáždil obrovské množství umělců, kterým dal možnost plné tvůrčí činnosti. Jeden z nich - Ineni - je zodpovědný za založení Údolí králů, i když Amenhotep se tam ještě pohřbít nenechal. Nechal mimo jiné také postavit překrásnou Alabastrovou kapli v Karnaku.
 

Amenhotep II.
ve stínu svého otce

Na sklonku vlády svého otce jej učinil Thutmose svým spoluvládcem. Podnikl několik nevýznamných vojenských tažení do Asie, která měla spíše něž výboje přinést demonstraci egyptské síly. Jeho vláda je známa jako doba obrovské prosperity, ale krvavé tyranie. Jakékoli pokusy o vzpouru okamžitě tvrdě trestal. Uzavírá spojenectví se třemi nejvýznamnějšími národy tehdejšího světa - Mitanií, Babylonií a Chetity. V jeho hrobce (přestože vyloupené) v Údolí králů byla nalezena jeho mumie a mumie Thutmose IV.
 

Amenhotep III.
Memnonovy kolosy znovu zazpívají

Amenhotep III. je znám především jako velký stavitel. Jeho jediněčný a nikdy nepřekonaný zadušní chrám v Západních Thébách byl mistrovským dílem své doby. Dnes již bohužel na jeho místě zůstaly pouze dvě vstupní sochy sedícího Amenhotepa - tzv. Memnonovy kolosy, který podle pověsti ve starověku "zpívaly". Z dalších stavebních činností jmenujme např. založení posvátného jezera v Karnaku, či významné stavební práce tamtéž. Výrazným počinem je také sebevyhlášení bohem ještě za svého života. Velké množství politických sňatků.
 

Amenhotep IV. (Achnaton)
jeden bůh, jeden Egypt

Tento egyptský král se absolutně vymyká veškerým staletým pravidlům egyptské vlády a státního uskupení. Zavrhl tisíce egyptských bohů i mocného Amon-Ra. Již na začátku svého panování vyhlásil jediného pravého boha - Atona - ztělesněného ve slunečním kotouči a sebe za jeho jediného syna a spojnici mezi bohem a lidmi. Nařídil Egypťanům jej vyznávat. Začal se stavbou velkého množství chrámů pro slunečního boha, ze začátku ztotožňovaného s Reem a jména všech ostatních, do té doby oficiálních bohů, nechal ze všech svatyň odstraňovat. Aby zdůraznil tyto změny, dal si faraón nové jméno, Achnaton. Zakládá nové sídelní město - Achetaton - Atonův obzor, kde se stěhuje s celým svým dvorem. Jeho energická a prý mimořádně krásná manželka Nefertiti byla společně s ním velmi často zobrazována a na snadě je doměnka, že vlastně dělala jakéhosi spoluvládce. V umění se prosazuje do té doby neznámý realismus. Je samozřejmé, že Amonovým kněžím v Karnaku se takový přístup nelíbil - byli již jakýmsi samostatným státem ve státě a Amonovův velekněz zaujímal jedno z nejvyšších postavení v státní hierarchii Egypta, a tak podle všech doměnek byl Achnaton asi otráven. Po jeho smrti se mu Amonovi kněží chtěli pomstít za to, že nechal zavřít jejich chrámy, a proto zakázali vyslovovat jeho jméno. Krátkou dobu vládla jeho manželka Nafertiti.
 

Amenmesse
panovník 19. dynastie

Vlády se pravděpodobně zmocnil vraždou Sethiho II. Záhy však podobným způsobem o trůn přišel.
 

Amyrtaios

Jediný vládce 28. dynastie, využil již 60 let trvající povstání egyptského lidu proti perské nadvládě, které začalo r. 490 př. Kr., kdy byla perská vojska poražena u Marathonu (hovoři o něm velmi známá řecká báj), a postupně dobyl celý Egypt až po Asuán a opět jej sjednotil a prohlásil se králem.
 

Antef I.

Původně vládce Vesétu a přijal královský titul, když si podmanil sousední hornoegyptské kraje.
 

Antef II.

Odolal vojenskému náporu hérakleopolských vládců (9./10. dynastie) a postupně ovládl celý střední a jižní Egypt.
 

Antef III.

Vládl jen krátce. Jeho syn, kterého měl s královnou Iah, znovu sjednotil Egypt.
 

Apopi I - II.

Hyksósští králové 15. - 16. dynastie. Apopim II. skončila nadvlády Hyksósů v Egyptě, když byl poražen Ahmosem I.
 

Apries
biblický král Hofra

Podpora židovského povstání v Babylonii, které však přineslo neúspěch a velká skupina Židů uniká do Egypta. Posílá egyptské vojsko na podporu libyjských vládců na Kyréně proti řecké nadvládě, je však poraženo a vzbouří se proti němu. Apries posílá na potlačení revolty svého generála Ahmose, ten se však k vzbouřencům přidává a prohlašuje se králem. Je vyhnán ze země.
 

Artaxerxes I.

Další povstáni, vedené knížetem libyjského původu Iheretem, vypuklo hned po jeho nástupu na trůn. S pomocí athénského loďstva ovládl Inheret deltu a zmocnil se části Mennoferu. Nepodařilo se jim však dobýt mennoferskou citadelu. Na Egypt byla vyslána hlavní perská síla, která Inhereta porazila a zničila i početný athénský sbor i s jejich flotilou. Ve východní deltě si určitou míru nezávislosti zachoval egyptský vládce Amenardis. Další vojenská podora ze strany Řeků byla znemožněna Kálliovým mírem. Peršané znovu pevně ovládli Egypt. V této době Egypt navštívil Herodótos.
 

Artaxerxes II.
syn Dáreia II.

Na počátku jeho vlády se Egypt osvobodil pod vedením Amenardise. K oslabení perské moci docházelo také proto, že byl tak vzálen od Persie.
 

Artaxerxes III.

Panovník se vydal v zimě roku 343-342 v čele armády, která čítala 300 000 mužů, a flotilou 300 lodí dobýt Egypt. Jeho armáda byla čtyřikrát početnější než Egyptaská. Díky současnému útoku na několika místech delty a možná i v důsledku zrady části řeckých žoldnéřů prolomila perská armáda obranná zařízení v Pelúsiu. Byla dobyta delta a Mennofer. Panovník uprchl do Egypta, kde se pokoušel shromáždit poslední síly. Druhá perská ofenzíva zničila tento odpor a zahnala faraona do Núbie. Jeho osud od té doby není znám. Artaxerxes nechal zkonfiskovat poklady egyptských chrámů, včetně náčiní. Po návratu z Egypta byl otráven.



B

Bekenrinef

Poslední král 24. dynastie. Byl zajat v bitvě s Núbijci a zaživa upálen, čímž začala 60-ti letá nadvláda Núbijských králů, vystřídaná krutovládou Asýřanů.



C

Chasechemuej
znovusjednotitel Egypta

Vládne ve stejné době, jako Peribsen, ale jeho moc je omezena především na Horní Egypt, postupně však jeho moc roste a obnovuje jednotu Egypta a politicky jej stabiluzuje. Expedice do centra Núbie. Je pohřben v Abydu.
 

Chnemchufu (Cheops, Chufev)
největší z největších, faraón který dovedl sen o nesmrtelnosti k okraji skutečnosti

Téměř třicetiletá vláda tohoto krále, obrovský vzestup ekonomiky země, první známá přehrada na Nilu ve Wádí Gheráví, ale především Velká pyramida v Gíze a Město Mrtvých. To je Cheops, neboli Chufu, Chufev. Faraón, který za svých nesčetných tažení do Núbie nashromáždil obrovské bohatství, faraón, který dovedl absolutistickou monarchii k vrcholu. Už nikdy žádný z jeho nástupců, snad kromě Rachefa, neměl takovou moc. Vyvrcholením všeho toho byla stavba Velké Pyramidy. Na jedné straně gigantické fascinující dílo, ukazující nesčetné znalosti Egypťanů nejen v oblasti stavitelství, na straně druhé pravděpodobně příčina postupného úpadku Egypta a konce 4. dynastie. Chufu - faraón, o kterém se v pozdějších zvěstech mluvilo jako o tyranovi, faraón, který jako první a snad také jediný opravdu žijící člověk, dokázal, že je možné, když ne porazit čas, tak mu být alespoň rovnocenným soupeřem.



D

Dáreios I.
perský král, vládce Egypta, druhý král 27. dynastie

Byl jediným králem z období perské nadvlády, na kterého si egyptské písemné prameny nijak zvlášť nestěžují. Po krutovládě krále Kambýse připadala jeho vláda Egypťanům mnohem snesitelnější. Perského trůnu se zmocnil po dlouhých a krvavých bojích, neboť nebyl Kambýsovým přímým potomkem, nýbrž synem jeho bratra nebo bratrance Hystaspa. Za svůj hlavní úkol pokládal Dáreios I. pokračovat v dobyvatelské politice svých předchůdců. Zaměřil se přitom hlavně na oblasti za severními a západními hranicemi říše. Z Egypta si přál vytvořit klidné zázemí, zdroj daňových příjmů a rezervoár pro doplňování armády.
 

Dáreios II.

Né moc doložený perský panovník. Za jeho vlády byla zničena židovská svatyně na ostrově Elefantina.
 

Džedhor
syn Nechtnebefa

Nastoupil na trůn po nějaké době spoluvlády se svým otcem. Podporoval nepokoje v Persii a pokusil se toho využít. Najmul si početné žojdnéřské vojsko (peníze záskal zdaněním chrámových majetků, což se kněžím rozhodně nezamlouvalo). Vytáhl dobýt Sýrii a svého bratra ustanovil správcem země za jeho nepřítomnosti. Ten z pomocí kněží a vojska dosadil na trůn svého syna Nachthareheba. Džedhor pak uprchl do perské říše.
 

Džeho
panovník 30. dynastie

Podnikl válečnou výpravu proti Peršanům. K samotné bitvě vůbec nedošlo, neboť díky jeho arogantnímu chování a neuvážlivému vybírání peněz se od něj odtrhli spojenci z Řecka a Sparty a jeho vlastní vojsko se vzbouřilo. Nakonec byl nucen prchnout k Peršanům.
 

Džer

Pravděpodobně druhý král 1. dynastie (někdy po roce 3000 př. n. l.). Jedna z jeho manželek - Merjetneit, se po jeho smrti stala první ženou na egyptském trůně. Jeho hrobka v Sakkáře má vedle pohřební komory šest podzemních a 29 nadzemních místností pro pohřební výbavu. Druhá (symbolická) hrobka se nachází v Ebozevu. Kolem hrobky bylo nalezeno 338 hrobů (některé i s kamennými stélami se jmény) jeho služebných, harémových kněžek a otroků. Většina z nich byla pravděpodobně rituálně zavražděna.
 

Džoser (Neserirchet)
král, který dal zemi první pyramidu

Podle některých první král a zakladatel třetí dynastie a jeden z nejznámějších faraónů Egypta. V jeho době probíhá obrovský hospodářský, politický i kulturní rozvoj země, jehož dokladem je nesmrtelný Džoserův pyramidový komlex v Sakkáře s centrální nejstarší monumentální stavbou všech dob - stupňovitou pyramidou. Celý systém staveb sloužil Džoserovi jako posmrtná rezience na onom světě, podobný jako jeho palác a chrám postavený také Džoserem v Helipoli z nepálených cihel a dřeva. Na pyramidě byly vyzkoušeny nové stavební metody a materiál - vápenec. Celou stavbu řídil Imhotep - pravděpodobně Džoserův syn, který byl později zbožštěn a uctíván až do dob řecko-římských nejen v Egyptě, ale i za jeho hranicemi.



E

Entef (Enjótef) I., II. a III.

Jeden z těchto panovníků si ve své hrobce nechal vytesat nádhernou báseň, která se dochovala v pozdějším opisu pod názvem "Píseň, která je v hrobce krále Enjótefa před obrazem harfeníka".



H

Hakor

Hakorovo úsilí směřovalo zejména do posílení obrany Egypta před Peršany, jejichž nadvlády se Egypt zbavil roku 404 př. n. l. a kteří si stále kladli na Egypt nároky. Posílil vojsko, stavěl velkou pevnostní zeď kolem severovýchodní hranice a především podnikal diplomatické kroky s okolními zeměmi. Uzavřel smlouvy s řeckou Kyrénií v severní Africe, s Kyprem, s Athénami, s maloasijskými Pisidy a dalšími. Roku 385 př. n. l. skutečně zaútočili na Egypt Peršané. Jejich útok však odrazil a perská vojska zatlačil až k hranicím Sýrie.
 

Haremheb
pronásledování Atonova kultu

Přestože novodobě je považován za poseldního vládce 18. dynastie, Egypťané jej považovali za zakladatele dynastie následující. Tento bývalý vojenský velitel nechává úplně zakázat Atonův kult a systematicky ničí všechny zmínky o něm v celé zemi. Současně si přisvojuje většinu Tutanchamonových nápisů a vydává sbírku zákonů. Za jeho vlády došlo k několika bojům s Chetity.
 

Hatšepsovet
to ONA, král Horního a Dolního Egypta

Neexistuje vládce v celých egyptských dějinách, kolem kterého by bylo více otázek, než kolem krále (jak si sama přála, aby byla označována) Hatšepsovet. Dcera Thutmose I. - manželka a sestra Thutmose II., nevlastní matka a manželka Thutmose III., jeho pozdější regentka a král Egypta, stavitelka nádherného chrámu v Dejr al-Bahrí. To je o ní jasné. Ostatní jsou snad jen doměnky. Když její bratr a manžel, Thutmose II. zemřel, nezanechal po sobě mužského dědice se svou hlavní manželkou (Hatšepsovet), a proto byl králem Egypta jmenován syn jedné z harémových manželek Thutmose II. - Thutmose III. a vzhledem ke skutečnosti, že byl ještě nezletilý, byla určena Hatšepsovet - Velká manželka královská - jeho regentka. Po šesti letech systematické přípravy se sama nechala vyhlásit králem a odsunula tak (snad) Thutmoseho na vedlejší kolej. Podle posledních pramenů je pravděpodobné, že samotný Thutmose její vládu plně schvaloval a dokonce snad za jejího kralování vedl několik vojenských výprav jejím jménem, neboť během většiny její vlády byl dostatečně silný a stár na to, aby se mu podařilo bez větších problémů převzít trůn. Hatšepsovet začala budovat silný, mírový stát (na rozdíl od jejich předchůdců a následovníků), velmi podporovala umění a z doby její vlády pochází obrovské množství nádherných památek (od již zmiňovaného Djeser - Djeseru, chrámu v Der El Bahrí, přes kapli Speos Artemios, Červenou kapli v Karnaku, až po spoustu nádherných soch jejích i jejích blízkých). Na většině těchto staveb se podepsal hlavní architekt a snad i rádce Senenmut, jehož příběh, kterak se z obyčejného sedláka stal královský chráněnec, přitahuje dodnes. Hatšepsovet zorgnizovala velkou spoustu mírových obchodních cest, z nichž je nejslavnější ta, která je znázorněna v Djeser Djeseru, cesta do bájné země Kuš. Její vláda se vyznačuje vyjímečnou stabilitou, obrovským ekonomickým a kulturním vývojem. Po ní na trůn měla nastoupit její (snad) dcera Nefrure, kterou vychovával právě Senenmut. Byla pravděpodobně pohřebena společně se svým otcem Thutmosem I.
 

Hetepsechemuej

Obnovil ústřední moc v Egyptě. Jednotu se mu však nepodařilo udržet, nastalo dvojvládí, kdy severní země byla spravována Menoferem a jižní Cenejí. Rozkol se pojevil i na titulatuře pozdějších panovníků. Jeho hrobka v Sakkáře je rozlehlá a dnes je zachována jen podzemní část s komorami a chodbami. Nadzemní část byla poškozena při stavbě Venisova komplexu. Uctíval boha Achteje.
 

Hrihor

Velitel vojska a Amonův velekněz za formální vlády Ramesse XI. Postupně se stal vládcem Théb i celého Horního Egypta, kde vytvořil "Boží stát Amonův". Ještě před svou smtí ustanivil svého syna Pianchiho jako následníka. Zasloužil se o výstavbu v Karnaku.
 

Hunej
poslední král 3. dynastie

Hunej podle všeho byl prvním faraónem, který začal psát své jméno v kartuši - oválu symbolizujícím nekonečnou vládu faraóna s bohy, což se stalo později tradicí až do doby římské, tedy téměř 3000 let. Nejvíce se o době konce 3. dynastie dozvídáme ze Sakkárské hrobky Hunejova státního úředníka, ve kterém se ukazuje velký hospodářský posun vůči tradicím prvních tří dynastiií, co se majetkových poměrů týče. Až do dob Huneje byl jediným vlastníkem země a všeho v ní faraón, v době na konci 3. dynastie se však ukazuje, že i obyčejní, byť vysoce postavení lidé, mohli vlastnit velký světský majetek a to nabytý podle práva.



I

Izezi (Djedkare)
Ptahhotepova moudrost

Čtyřicet let jeho vlády působilo jako znovuzrození Egypta. Izezi se snaží o znovuobnovení moci, avšak vliv vysokého úřednictva je již příliš silný, než aby mohl být zastaven. Počíná upadat také Sluneční kult - a snad také proto již Džedkare nestaví další Sluneční chrám. Pokračuje v obchodování s Byblosem a Puntem. V době vlády Džedkarea také vznikla písemnost "Kniha moudrých rad do života", kterou napsal později zbožštělý Ptahhotep. Tato kniha se používala jako učební pomůcka až do dob Nové říše a pojednává o správném způsobu života dle egyptských tradic.



K

Kaa
poslední král 1. dynastie

Byla objevena jeho symbolická hrobka v Ebozevu, která je zároveň poslední hrobkou, kdy byl uplatňován zvyk rituálního usmrcení otroků a králových služebníků po jeho smrti, aby mu sloužili. Jeho skutečná hrobka se nalézá pravděpodobně na Memphidském (Mennoferském) pohřebišti.
 

Kambýses

Perský král od roku 529 př. n. l. Po rozsáhlých přípravách, které zahájil jeho otec Kýros, vedl armádu proti Egyptu. Na jaře r. 525 př. n. l. porazil u Pelúsia egyptské vojsko vedené Psammetikem III. a obsadil celý Egypt, z něhož učinil perskou strapii. Usiloval o kompromis s částí egyptské politické elity (mj. s vrchním velitelem loďstva Vedžahorresenetem) a přijal proto královskou titulaturu. Pokusy o další výoje do Afriky byly jen částečně úspěšné - Kyraneika a část Libyjců se podrobila bez boje, tažení proti oáze Síwa a Núbii skončila neúspěchem. Omezil příjmy egyptského kněžstva. Zemřel na zpáteční cestě z Egypta.
 

Kamose
syn Sekenrea Taa

Král Kamose svolal radu do svého paláce. S hořkostí tehdy konstatoval, že jeden mocný je na severu (Hyksós) a druhý na jihu (Núbie). Naštěstí jih pod Kamosovou vládou prosperoval. Přesto dvořané Kamosemu radili opatrnost. Prvním bodem Kamosova útoku bylo zkoncování s kolaboranty Hyksósů, a to s jistým Tetim jenž sídlil na jihu. Útok byl úspěšný a nepřítel se podrobil. Kamose postupoval na sever a podařilo se mu dobít strategický bod Hyksósů Nefrusi. Nepřítel se musel ztahovat směrem k Avarisu - hlavní základně. Tehdy se Kamosovým vojákům podařilo zadržet (zabít) posla, jenž mířil do Núbie a jenž nesl vzkaz. Núbije tedy nebyla spokojená z novou nezávislostí a ještě zrazovala Egypt. Naštěstí Elefantina zůstala Kamosemu věrná a držela nepřítele za hranicemi. Núbijské jednotky nebyly buď vyslány, nebo neprošly, a tak se koalice nekonala. Kamose pak táhl na Dolní Núbii a znovu se zmocil pevnosti Buhén. Než stačil Kamos dokončit své dílo tak předčasně umřel.
 

Kašta

Núbijský vládce Kašta ovládl území až po Asuán a přijal titulaturu jako zakladatel 25. dynastie. Vznikl tak mocný stát, který uznával Amona jako jejich ochránce. 
 

Kleopatra VII.
a naposledy vzhlédl Egypt k bohu

Gaius Julius Caesar poráží Ptolemaiovy příznivce v čele s Agrippou a dosazuje na trůn Kleopatru. Zasažen její krásou uděluje Egyptu ochranu Římem a Egypt je prohlášen v senátu jeho "přítelem". Kleopatra, která vládne za svého bratra Ptolemaia XV., zpočátku musí splácet dluh, který má Egypt k Římu z dob jejího otce. S Caesarem mají syna Ptolemaia Caesara. Navštěvuje Řím, kde je však velmi nehezky přijata obyvatelstvem. Za jejího pobytu je Caesar zavražděn. Kleopatra prchá zpět do Alexandrie a začíná se připravovat na válku s Římem. Egypt vstává z mrtvých a začíná obrovsky hospodářsky prosperovat. Výborného obchodního ducha Kleopatra využívá k prosperitě země. Pokouší se využít krize římské říše a s pomocí Marka Antonia, se kterým má další dvě děti, se pokouší ovládnout Řím proti Octavianovi. V bitvě u Aktia však Egypt prohrává svou bitvu o samostatnost a znovuobnovení faraónské moci a stává se římskou kolonií. Na dlouhých 2000 let bez samostatnosti. Kleopatra si uvědomila, že to je konec jejich plánů a že nezbývá, než dobrovolně zemřít. Nechala se uštknout posvátnou kobrou, což jí podle bájí mělo zajistit povýšení mezi bohy. V každém případě se nepokořená Kleopatra stala symbolem boje za národní svobodu pro některé z oriantálních národů, jež podrobil Řím.