.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.
ObnovitZákladní údajeŽivotní tepna Nil, povrch, podnebí, Nil, počasíZrození, dětství, škola hrou, stolování, oblékání a móda, bydlení, manželství, smrtZemědělství - Zahradnictví, dřevárenství, dobytek, daně a administrativaLékařství
Literatura, malířství, hieroglyfy, papyrus, objevitel písma, Rosettská deska, egyptologovéSkarab, velká pyramida, egyptský kříž, mumie faraónůCo je to... - mastaba, pyramida, chrám?PyramidyCesta po Nilu - Abú Simbel, Philae, Luxor, Údolí králů, Pyramidová pole v Gíze a jinéHistorie Egypta, důležitá data, dějiny Egypta
Chronologický seznam panovníků, panovníci jednotlivě, kartuše faraónů, Tutanchamon a poklady jeho hrobkyBohové, náboženství, vyobrazení bohů, sošky bohůEgyptské památkyNejkrásnější fotografie EgyptaNovinky aneb píše se...Deník a fotografie z mého putování po Egyptě

Jednotliví panovníci (faraóni)

A | B | C | D | E | H | I | K | M | N | O | P | R | S | T | V | X

Zpět do rozdělení


M

Meni

Snad sjednotitel Horního a Dolního Egypta a jeho první král. Pravděpodobně totožný s králem Aha. Kdy k tomuto sjednocení došlo zůstává předmětem zkoumání. Většina archeologů se přiklání k datu okolo roku 3000 př. n. l. Někteří jej však posouvají dále do minulosti. Nejdále pak J. F. Champollion - 5867 př. n. l. Meni pak údajně založil nové hlavní město Mennofer (Memfis). Sami Egypťané ho pokládali za prvního člověka, který vystřídal vládu bohů v Egyptě. Údajně zemřel v Nilu, když ho rozsápal hroch.
 

Menkauhor
poslední chrám boha Slunce

Podle dochovaných písemností vládl jen velmi krátkou dobu a ani jeho Sluneční chrám - poslední postavený, ani pyramidu se nepodařilo objevit. Za jeho vlády ztratil snad Egypt vojenskou kontrolu nad Núbií, avšak obchod pokračoval dále.
 

Menkaure (Mykerinos)
barevná pyramida v Gíze

O synovi faraóna Rachefa je toho známo jen velmi málo. Nejslavnější z jeho doby zůstává sada soch nalezených v jeho paramidovém komplexu - tzv. Menkaureovy triády, které ho zobrazují vždy po boku bohyně Hathor a nějakého třetího božstva. Jeho pyramida - zdaleka nejměnší v Gíze však měla jeden velký primát, byla nejkrásnější, prý v celém Egyptě. Její obložení bylo z červené žuly, asi v 1/3 se změnilo na bílý vápenec a vrcholek byl opět z červené žuly. Celý jeho komplex však nechal dostavět až po jeho smrti Menkaureův syn a jeho následník Šepseskaf.
 

Mentuhotep I.

Byl prvním panovníkem Střední říše. Vyvedl Egypt z chaosu, který zavládl po pádu Staré říše. Byl stavitelem vyjímečného zádušního chrámu v Dejr al-Bahrí (v místě, které si o půl tisíciletí později vybrala i královna Hatšepsovet pro svůj chrám), který byl součástí jeho skalní hrobky. Byla to dvoupatrová stavba s celkovým množstvím 254 sloupů. Na střeše druhého patra pak byla symbolická pyramida. Před chrámem dal vytvořit rozsáhlý park. Z terasy vedla dlážděná cesta do údolního chrámu u Nilu (zmizel beze stop), která měřila 1200 metrů a široká byla 33 metrů.
 

Mentuhotep II.
jedna koruna, jeden Egypt

Mentuhotep II. - Nebhepetre znovusjednocuje hranice Horní a Dolní říše, hlavním městem Egypta zůstávají Théby. Do doby jeho vlády se datuje opětovné navázání kontaktů s Byblem a několik vojenských tažení do Núbijské oblasti. Je vlastníkem nejstaršího z trojice chrámů v Dejr al-Bahrí.
 

Mentuhotep III. , IV.

Pokračuje stabilizace politické i hospodářské situace Egypta, první výpravy do Puntu ve Střední říši.
 

Merenptah
syn Velkého Faraóna

Syn Ramesse II. - Merenptah, pokračoval v započatém díle svého otce, udržoval mírovou smlouvu s Chetity - na jejím základě pomohl jejich obyvatelům v době velkého hladomoru. S královským dvorem se přestěhoval zpět do Mennoferu a čelil několika nájezdům Mořských národů a Libyjců. Do doby jeho panování zahrnujeme obrovský exodus hebrejců z Egypta.
 

Merenre
Memphis se zrodil

Za jeho velmi krátké vlády se s největší pravděpodobností zrodilo jméno hlavního města Mennofer - Memphis. Zemřel ve velmi mladém věku.



N

Narmer (Menej)
sjednotitel království a první faraón Horního i Dolního Egypta

První dochované jméno v celé historii Egypta. Vše nasvědčuju tomu, že Narmer (Menej, či Meni) jako první porazil obyvatele Nilské delty a stal se zakladatelem jednotného egyptského státu, koruny Bílé a Červené. Hlavním městem sjednoceného Egypta se stává podle jedněch Thinis, podle jiných již Narmer zakládá Memphis, pohřebním místem však zůstává Abydos a Helipolis v Dolním Egyptě, které již podle všeho existovalo velmi dlouhou dobu a stává se hlavním sídelním městem boha Ra. Thinis však postupně ztrácel na významu, ale jeho hlavní božstvo - Osiris, se stává členem velké trojice.
 

Nechtharehbe

Byl posledním egyptským králem egyptského původu. Králem se stal po té, co jeho bratr Džeho prchl při válečné výpravě k Peršanům. Obnovil přátelské vztahy s Řeckem a Spartou a podnikl několik úspěšných výprav proti Peršanům. Ti se však nikdy nevzdali své porážky a roku 343. př. n. l. podnikli pod vedením krále Artaxerxése I. úspěšnou válečnou výpravu do Egypta. Nakonec po několika prohraných bitvách se Egypt dobrovolně vzdal a předal Artaxerxésovi bez boje hlavní město Mennofer, když Nechtharebhe naložil na loď množství zlata a stříbra a prchl do Núbie. Perská nadvláda pak po 12-ti letech definitivně skončila.
 

Nechtnebef

Zakladatel poslední egyptské dynastie. Moci se ujal vojenskou vzpourou proti králi Nefaarudovi II. Proslavil se zejména jako úspěšný obránce egyptské samostatnosti před Peršany, kteří si po ztrátě své nadvlády v Egyptě dělali stále nároky na zemi kolem Nilu.
 

Nefaarud I.

Králem se stal po úspěšném povstání krále Amenardise. Posílení Egypta před Peršany docílil uzavřením spojenecké smlouvy se Spartou.
 

Nefaarud II.

Vládl pouhých 6 měsíců. O moc ho připravil vojenskou vzpourou vrchní velitel vojska Nechtnebefem.
 

Neferirkare
růst moci byrokracie

Neferirkare byl pravděpodobně Sahureův bratr - což naznačuje uzurpování moci ve vztahu k Sahureovu nejsatršímu snyovi a dědici trůnu Necerirenreovi, v té době ještě nezletilému. Neferirkare si nechal postavit pyramidu také v Abúsíru, avšak dokončil ji až jeho nástupce. Na rozdíl od své hrobky však Neferirkare nechal postavit - a dostavěl největší ze Slunečních chrámů, který se však také zatím nepodařilo nalézt. Za jeho doby ochabuje vliv a moc faraóna, silný státní byrokratický aparát a kněžstvo ho pomalu oslabuje.
 

Nefrusobek
první mezi faraóny

Král Nefrusobek - žena - faraón. To, co bylo dosud nemožné se stalo skutečností. Nefrusobek je první známou doloženou ženou se všemi královskými hodnostmi a titulaturami v historii země. Poslední faraón 12. dynastie.
 

Neko I.

Vládce dolnoegyptské Saje a první král 26. dynastie. Podle některých názorů poslední král 25. dynastie. Podle řeckých pramenů dokonce až několikátý v 26. dynastii. Snažil se o vymanění Egypta z asýrské nadvlády. Více méně však neúspěšně.
 

Neko II.
boje v Asýrii

Psamtekův nástupce pokračoval v jeho politice podpory silných státních uskupení a navíc otevřeně vojensky intervenoval do Asýrie, odkud byl ale nucen po pár letech bojů opět ustoupit. Za jeho vlády Egypťané obepluli Afriku.
 

Nesbanebdžed

Tento původně vysoký vojenský velitel a zřejmě vezír držel moc na severu. Po smrti Ramesse XI. se oženil s jeho dcerou a převzal plnou titulaturu. Jako zakladatel nové dynastie přenesl sídlo do Tanidy (bývalého přístavu Perramesse). Horní Egypt ovládali Amonovi velekněží s nimiž byl spřízněn.
 

Novoserre (Niuserre)
vzorný syn, bratr a vnuk

Novoserre je především znám jako dokončovatel pyramidových komplexů svého otce, matky a bratra a možná i proto je jeho pyramidový komplex řešen přece jen trochu jinak, než ostatní. Jeho Sluneční chrám v Abú Ghurhábu se podařilo objevit a je spolu s Veserkafovým zatím jediným objeveným.



O

Osorkon I.

Oženil se z dcerou Pasbachenniuta II., který byl možná totožný se stejnojmenným Amonovým veleknězem. Zasahoval vojensky v Palestině. Dary, které daroval chrámům se odhadují na 1 tunu drahých kovů.
 

Osorkon II.
Egypt se navrací k bohům

Osorkon byl patrně posledním vládcem 22. dynastie, který se ještě pokusil Egypt opět postavit na nohy. Avšak i přesto, že byl Amonův velekněz jeho strýcem, postavil se proti němu a dokonce se v Thébách prohlásil faraónem. Jednota Egypta pomalu končila a země se definitivně rozdělila na několi na sobě nezávislých států. Každý z nich hlásal právo na egyptskou korunu.

Za dob vlád Takelota II. a Šešonka II. sice ještě Egypt vystupuje jako jednotný stát, avšak jen formálně. I přesto je ekonomika země na dobré úrovni.

Za vlády Takelota III., dalšího z vládců 22. dynastie, dochází k úplného osamostatnění Thébské větve a za vlády Šešonka III. dokonce jeho bratr zakládá jinou větev egyptských vládců - 23. dynastii, která vládne současně s dynastií 25., která drží ve stejném období moc v Thébách.



P

Pajaanch

Pravděpodobně králem jen Horního Egypta. Původně Amonův velekněz, který se po smrti Ramesse XI. prohlásil za krále. Zavedl vládu podle věštby, kdy se rozhodoval podle naklonění Amonovi bárky.
 

Pasbachaennuit I.

Vládl pouze Dolnímu Egyptu, zatímco Hornímu vládl Pajaanch. Pasbachaennuitova hrobka byla, po Tutanchamonově, druhou nalezenou nevykradenou hrobkou. Její výbava je však poněkud ve stínu pokladů z hrobky Tutanchamonovy. Nálezci hrobky však nestihla, narozdíl od objevitelů Tutanchamonova hrobu, žádná kletba faraónů.
 

Peribsen
král boha Sutecha

Faraón, jemuž se připisuje zásluha zvyšování důležitosti slunečního boha Ra a především systematické pustošení hrobek v Abydu a Sakkáře. Dodnes nejsou známy příčiny, které jej vedly ke změně jména z Horova na Sutechovo.
 

Pianchi-Pije (Vesermaatre)
syn Kašty

Rozšířil svou moc na Horní Egypt, porazil koalici dolnoegyptských místních vládců vedenou Tefnachtem. Pije, jenž byl tehdy ve své rezidenci v Napatě, ihned vyrazil v čele svých vojsk a po tvrdém boji získal Mennofer zpět. Uznávali jeho vládu i v Dachle. Dolní Egypt zcela neovládl. Po jeho odchodu z Dolního Egypta se navrátilo vše do původních kolejí a Tafnacht založil 24. dynastii.
 

Pinodžem I.

Byl jedním z představitelů dynastie kněžských králů (tzn. velekněz boha Amona s královským titulem). Vládl Hornímu Egyptu a prohlašoval se za vládce Egypta celého, ačkoli v Dolním Egyptě vládli další dva králové (ti se ovšem také prohlašovali králi celého Egypta). Pinodžem I. byl prvním králem, který nechával přestěhovat mumie svých předchůdců na bezpečnější místa, aby je tak uchránil před zničením vykradači hrobů. Roku 1875 však nové úkryty pro faraóny objevili novodobí lupiči. Po několikaletém pátrání se nakonec podařilo řediteli Egyptského muzea v Káhiře, G. Masperovi (v roce 1881), usvědčit lupiče a přinutit je, aby prozradili místo nálezu. V hrobce pak bylo nalezeno 40 mumií faraónů, mezi nimi i mumie Ramesse II., či Thutmose III.
 

Pjopej I. (Pepi I.)
decentralizace moci

Pepi se snaží o zastavení moci jednotlivých provinčních guvernérů výhodnými sňatky s jejich dcerami, avšak ani to nepomáhá k odvrácení postupného úpadku v zemi. Jako první v historii Eygapta jmenuje ještě před svou smrtí koregenta svého syna Merenrea, snad ve snaze zajistit kontinuitu královského rodu, či zabránit rodinným hádkám o trůn. V Nové říši se regentsví stalo běžnou záležitostí, která však ztěžuje orientaci v datech.
 

Pjopej II. (Pepi II.)
faraón, který vládl století

Poslední faraón 6. dynastie a poslední celé Staré říše. V jeho době již provinční vládci oficiálně zastávají jen své zájmy na územích jim svěřených a dokonce si budují vlastní armády na jejich obranu. Jeho velice dlouhá a slabá vláda - trvala snad celých 95 let, byla ke konci poznamenána jak vojenskými rozbroji mezi jednotlivými guvernéry, tak katasrofálně nízkými záplavami několik let po sobě a v důsledku toho velkým hladomorem v zemi. Jeho pyramidový komplex v jižní Sakkáře se stal vzorem pro pyramidy Střední říše.
 

Psamtek
ofenzivní politika slabého krále

Psamtek se ukázal jako velice chytrý stratég, kdy za dobu své vlády vždy podporoval tu ze stran, která byla v dané situaci silnější. Jednou to byla Babylonie proti Asýrii, po oslabení Babylonie zase Persie, která v té době byla hlavní mocností známého světa.
 

Psamtek II.
boje neutichají

Psamtek II. pokračuje v několika nevýznamných taženích do Asie, ale také jedním na jih Egypta, do Núbie, kde dosáhl až města Napata.
 

Psamtek III.
konec egyptské samostatnosti

Po Ahosově smrti nastoupil na trůn jeho syn, Psamtek III., avšak vládl jen krátce. Zemřel při dobytí Mennoferu Peršany kolem roku 525 př. Kr.
 

Ptolemaios I. - Sótér I.
poslední z velkých dynastií

Po smrti Alexandra Velikého získává Egypt jeho vojevůdce Ptolemaios jako svou satrapii, zprvu podřízenou Alexandrovým následovníkům. V roce 305 př. Kr. se prohlašuje za krále Egypta a v následné válce s nástupci Alexandra vítězí a získává pro Egypt několik dalších držav. K jeho nevýznamějším činům patří založení slavné Alexandrijské knihovny a Museionu.
 

Ptolemaios II. - Filadelfos
rozmach helénistické kultury

Jako první z Ptolemaiovců se oženil podle staroegyptského způsobu se svou sestrou. Dobývá Kypr a začíná obchodovat až s Dálným východem. Uzavírá mírovou smlouvu s římany. Velký rozmach Helénské kultury na území Egypta.
 

Ptolemaios III. - Euergetés I.
Egypt znova hlavní mocností východní oblasti

Za jeho vlády dosahuje Ptolemaiovský Egypt vrcholu své slávy a stává se hlavní mocností východního světa. Ptolemaios se snaží o změnu špatného egyptského kalendáře, avšak bezúspěšně. S úspěchem však probíhá reorganizace státní správy. Alexandria se stává nejdůležitějším obchodním a politickým centrem středozemí.
 

Ptolemaios IV. - Filopátor I.
postupný úpadek státu

Za vlády dalšího Ptolemaia došlo k výrazné změně. Při hrozící porážce jeho vojsk byl Ptolemaios nucen přijmout do vojenských řad také Egypťany (do té doby to nebylo možné) a udělat jim určité politické ústupky. Do té doby bylo egyptské obyvatelstvo bráno jako podřadné. Do této doby také datujeme velké povstání v Horním Egyptě proti Ptolemaiovcům.
 

Ptolemaios V. - Epifanés
postupný úpadek státu

Díky toho, že jeho otec umírá ještě před jeho plnoletostí a ihned po jeho smrti propuká další povstání v Horním Egyptě, dostal se na trůn až po několika letech. Poté Horní Egypt dobývá a nechává se v Mennoferu konečně korunovat. Tato korunovace je zachycena předvším na slavné Rossetské desce, která posloužila Champollionovi k rozluštění hieroglyfů.
 

Ptolemaios VI. - XII.
Egypt se pomalu rozkládá

V období vlády následujících Ptolemaiovců se začíná projevovat rychle rostoucí moc Říma a úpadek Egypta. Ten je nucen přijmout vojenskou pomoc Říma proti Seleukovcům a Ptolemaios XI. dokonce ustanovuje dědicem egyptského království Řím.
 

Ptolemaios XIII.
Dionysos vlastní Egypt

Další z Ptolemaiovců silně holduje vínu a Egypt dále silně upadá. Při jeho oficiální návštěvě Říma podněcuje v Alexandrii jeho dcera Arsionoe povstání a uzurpuje mu trůn. Ptolemaios pomocí římanů získává vládu zpět za obrovskou finanční úplatu Římu a svými dědici ustanovuje svého syna Ptolemaia XIII. a jeho sestru Kleopatru.
 

Ptolemaios XIV.
kluk králem egyptským

Kleopatra a Ptolemaios usedají společně na trůn, avšak Kleopatra je po pár měsících společné vlády vyhnána z Egypta poručníky svého nezletilého bratra a manžela. Opět musí zasahovat Řím - a to samotný Caesar.



R

Rachef (Chefrén, Chafre)
první paprsky Slunce se dotýkají Rachefa

Po Radžedefově smrti se vlády ujímá další z Chufuových synů - Rachef (Chefrén, Chafre), který jde krok po kroku ve šlépějích svého otce. Rachef se původně jmenoval Chufuchaf a měl připravenou jednu z hrobek v blízkosti pyramidy svého otce Chufu, ale po nástupu na trůn si změnil jméno. Udržuje přísně centralizovanou moc, staví si podobně velikou pyramidu v Gíze (je jen o pár metrů nižší než Chufuova, ale vzhledem k tomu, že stojí na nejvýše postaveném místě Gízy, jeví se jako vyšší). Rachef je však znám především jako tvůrce Velké Sfingy, která leží na úpatí Údolního chrámu jeho pyramidového komplexu a podle všeho má znázorňovat samotného Rachefa jako strážce vstupu na onen svět. Je to největší socha na světě v celých dějinách lidstva.
 

Radjedef
první pokus Slunečního kultu o nabytí moci

Po velmi náhlé smrti Chufuova nástupce, nejstaršího syna a dědice trůnu Kauaba, se dostává k moci jeden z jeho nepřímých potomků - a pravděpodobně také vlivný zastánce v té době již velice silného Slunečního kultu - Radžedef. Pyramidu si začal stavět poblíž Abú Roaš, avšak zůstala nedokončena. Radžedef však vládne jen krátce a po něm se vrací opět k moci legitimní dědic trůnu a s ním také hlavní linie 4. dynastie.
 

Ramesse
zakladatel bájné dynastie

Původně jeden z Haremhebových vojevůdců, byl jmenován ještě za jeho vlády vezírem a "Zástupcem Jeho Veličenstva". Pokračoval v odstraňování Atonových a Achnatonových nápisů po celé zemi. Počíná tzv. ramesseovská doba, kdy po mnoha letech plynule přechází královská titulatura z otce na syna.
 

Ramesse II.
král Králů, On postavil Egypt, On jest Amon-Ra

Druhorozený syn Sethiho - Ramesse II., se stal nejznámějším a největším z celé historie egyptských vládců a se svou více než 60-ti letou vládou dokázal velikost této země na Nilu dovést do maxima. Jeho dlouhá a úspěšná vláda začíná obranou země proti stále se více roztahující Chetitské říši, kdy se v roce 1285 př. Kr. (asi 5. rok jeho vlády) s nimi setkal ve velké a slavné bitvě u Kadeše, ve které Egypt v Ramessem v čele slavně zvítězil, avšak Kadeš nikdy nedobyl a ta stále zůstávala v Chetitských rukou. Po dalších několika letech drobných sporů však spolu obě mocnosti uzavírají Mírovou smlouvu (nejstarší vůbec známou v lidských dějinách), která je později zpečetěna také svatbou Ramesse II. s Chetitskou princeznou, která se stává jednou z jeho vedlejších manželek. Mírová smlouva nebyla nikdy žádnou ze stran porušena, což umožnilo Ramessovi plně se věnovat domácí politice. Ramesse II. nechal postavit více staveb, než všichni jeho předchůdci dohromady - dokončil Luxorský chrám, velkým dílem přispěl k dostavění Sloupové síně v Karnaku, nechal postavit dva chrámy v Abú Simbel - větší pro sebe a menší pro svou první manželku Nefertari, kterou velmi miloval a se kterou měl jednu dceru, velkolepý zádušní chrám v Thébách - tzv. Ramesseum a především založil v deltě nové hlavní město Pi-Ramesse, kde se s celou státní správou a dvorem přetěhoval. Ramesse zavedl také tzv. Instituci královských synů, kdy nejschopnější chlapce země adoptoval, aby tak zaručil, že v kteroukoli dobu, v případě jeho smrti bude k dispozici jeho dědic. On sám měl pravděpodobně pouze jednu dceru se svou velkou královskou manželkou Nefertari - Meritamon a dva syny s druhou manželkou Eset, z nichž jeden - Merenptah, se stal jeho nástupcem.
 

Ramesse III.
faraón hoden toho jména

Poslední z velkých králů Nové říše přijal stejnou titulaturu jako Ramesse II. a všemožně se jej snažil napodobit, jak zahraniční i domácí politikou, tak stavební činnosti. Jeho zádušní chrám v Medínat Hábú je téměř totožný s Ramessem. Díky vojenským tažením se mu ještě podařilo udržet celistvost země. Na konci jeho vlády čelil povstání, které zorganizovala jedna z jeho manželek, Teja, která se pokusila po zdařeném atentátu na Ramesse III. dosadit na trůn svého syna. To se ji však nepodařilo.
 

Ramesse IV.
postupný úpadek velikosti Egypta

I přes povstání a atentát na jeho otce se Ramesse IV. podařilo nakonec udržet moc ve svých rukou a potresta otcovy vrahy. Opřel se při tom ve velké míře o Amonovo kněžstvo, kterému za to přislíbil a později také daroval velký majetek. Vydal také množství nařízení, které silně kněžstvo zvýhodňovaly a to postupně začíná přebírat politickou moc ve státě.

Egypt začíná postupně upadat. Jednak důsledkem velkého rozvoje těžby železa v Asii, kdy se postupně egyptské měděné doly stávají nepotřebnými, jednak tím, že karnacký velekněz se již defakto chová jako vládce Horního Egypta. Za vlády Ramesse IX. začíná rozsáhlé vylupování královských hrobek a Egypt se zmítá ve velkých hospodářských i politických problémech. Kněžské úřady se postupně stávají dědičnými a ani poslednímu vládci 20. dynastie - Ramesse XI., se nepodařilo odvrátit hrozící katastrofu a kolem roku 1070 př. Kr. končí období Nové říše. Egypt ztratil Palestinu i Núbii a rozdělil se opět na dvě části.
 

Raneferef
tradice v Abúsíru

Nejstarší syn Neferirkarea vládl jen velmi krátce a jeho pyramidu, s jejíž stavbou začal, dokončil až jeho mladší bratr a následovník Novoserre. Podle všeho však nechal i Raneferef postavit Sluneční chrám, který ovšem také neznáme z archeologických vykopávek.



S

Sahure
první výprava do zemí Punt

Zakladatel pohřebního komplexu v Abúsíru, poblíž Vesrkafova Slunečního chrámu - Sahureův se zatím nepodařilo najít. Pokračoval v politice svého otce, velký rozvoj hospodářství a posun ve stavbě pyramid od velikosti ke kráse. Jeho komplex byl podle všeho nejkrásnějším v Egyptě. Za jeho doby roste vliv státního úřednictva a také jejich majetek - což dokazují výzdoby jejich hrobek v okolí Sahureovy pyramidy a pomalu začíná upadat královská moc.
 

Sebeknofrure (Sebeknofru)

Byla sestrou svého předchůdce Amenemheta IV. Za její vlády došlo k prolomení hranic Egypta Hyksósy, kteří dobyli celý Dolní Egypt a vyvrátili tak Střední říši. Stala se tak poslední královnou 12. dynastie.
 

Sechemchet
pokus o podobný komplex jako Djoser

Nástupce Džosera - Sechemchet počal se stavbou jěště grandiózněji pojatého komplexu, než jeho předchůdce, avšak pro předčasnou smrt jej nedokončil a stavba se stěží dostala nad úroveň země. Je také možné, že vzhledem ke skutečnosti, že po Sechemchetovi následuje doba úpadku absolutistické moci a že faraóni po něm následující byli jen nevýznamní a slabí, že byl Sechemchet zavražděn.
 

Sekenre Tao
započal v boji s nadvládou Hyksósů, kde byl v bitvě zabit

Tento thébský vládce, jenž vládl uzemí (jako všichni ze 17. dynastie) mezi Abydem a Elefantinou, používal plnou královskou titulaturu a organizoval odpor proti Hyksósům. Došlo k prvnímu střetnutí, při němž byl tento panovník zabit. Jeho mumie se nalezla s několika velkými zraněními na hlavě. Hyksósové Egyťany jistě zatlačili, ale neporazili, neboť hnutí nezaniklo, ale naopak se začalo šířit. O Sekenreových vlastnostech svědčí i jeho přídomek Tao - statečný. Jeho žena se nazývala Ahhotep a její hrob se nachází v Dra Abú en-Naga (oblast patřící thébské nekropoli).
 

Semerchet (Semsu)

Předposlední král 1. dynastie. Za jeho vlády postihla údajně Egypt katastrofa. O jakou katastrofu se jednalo, bohužel není známo.
 

Senvosret
klasické údobí Egypta

V posledních deseti letech vlády svého otce - Amenemheta, byl on tím, kdo řídil Egypt a byl více aktivním v politice. On vedl vojenská tažení do Núbie připisovaná jeho otci. Senvosret velmi uctíval všechna Egyptská božstva a vystavěl jim velké množství svatyň po celé zemi, z nichž nejznámější je Bílá kaple v Amonově chrámu v Karnaku. Dokončil budování opevnění Egypta a rozšířil egyptský vliv až po 3. nilský katarakt.
 

Senvosret II.
mírová vláda krokodýlího boha

Mírová vláda Senvosreta II. přinesla především zdokonalení zavlažovacích systémů na Nilu a ve Fajjúmu. Do popředí se dostává Sobek - místní Fajjúmské krokodýlí božstvo. Větší centralizace moci na úkor místních eygptských guvernérů.
 

Senvosret III.

Asi neslavnější král 12. dynastie, proslulý především svými vojenskými výpravami do Núbie, kde posunul hranice Egypta až k Semně, kde byl později uctíván jako božstvo (Chrám Thutmose III.). Totálně změnil vnitřní správu Egypta, odebral veškeré pravomoce místním guvernérům (Nómy) a přísně centralizoval moc do svých rukou.
 

Sethi
ovládnutí Sutechovy moci

Syn Ramesse I. dostal po svých předchůdcích mocnou a prosperující říši a v jejich díle dále pokračoval. Podařilo se mu zpátky připojit k Egyptu Sýrii, potlačil několik pokusů o povstání v Núbii a odrazil silné nájezdy z Libye. Ze stavitelské činnosti stojí především za zmínku položení základů velkého sloupového nádvoří v Karnaku, či jeho zádušní chrám v Západních Thébách. Za jeho vlády se mezi hlavní egyptská božstva propracovává také Sutech, bůh války a zla, po němž nosil i své jméno.
 

Sethi II.
Amonovi proroci hlavní mocenskou silou v zemi

Sethi II. vládl jen krátce po svém předchůdci a navíc, jak za něj, tak za jeho nástupce Siptaha, vládla Sethiho energická manželka Tvosret, která se nechala na vyobrazení titulovat jako král Egypta. Za vlády Sethiho došlo také k povstání Núbijského místokrále Amenmesse, který však byl vzápětí poražen. 19. dynastie končí a do Egypta vráží Libyjci, kteří obsazují na krátkou dobu Nilskou deltu.
 

Setnachte
Egypt bojuje mezi sebou

Počátek 20. dynastie je ve znamení občanských válek, které se však s největší pravděpodobností omezovaly na úzkou úřednickou vrstu. V této době se již vysoké úřady dědily a jejich vykonavatelé byli hladoví po stále větší moci. Až ve druhém roce vlády Setnachte situaci uklidňuje, vyhání Libyjce z delty a znovuobnovuje pořádek v zemi. Setnachte si také přivlasnil hrobku královny Tvosret postavenou v Údolí králů.
 

Shabako

První král 25. dynastie. Šabakovou vládou začíná 60-ti letá nadvláda Núbie nad Egyptem. Nadvláda Núbie nebyla nikterak trýznivá, neboť Núbie byla z velké části egyptské historie jeho državou a núbijští králové obvykle studovali v Egyptě. A tak na rozdíl od asýrské nadvlády nedocházelo k ničení země. Naopak Šabako se staral o vnitřní stav země, nechával opravovat chrámy, apod.
 

Shepseskaf
faraón bez pyramidy

Šepseskaf vládl jen velice krátce a snad jako výraz jeho odporu vůči počátkům kulminace Slunečního kultu si nechal postavit pouze mastabu kousek od Sakkáry a ne pyramidu, byť rozměrově velikou, která měla být oslavou jen jeho samotného a ne Slunečního boha, za což se paramidy všeobecně považují. Jeho smrtí končí 4. dynastie a počíná dynastie páta, jejíž vznik je obestřen snad největším tajemnstvím v dějinách Egypta. Spojovacím článkem je snad královna Chentkaus I., která byla ve své době možná i královnou - regentkou. Doba staveb obřích pyramid končí, Egypt je jejich stavbami ekonomicky vyčerpán a začíná 5. dynastie - dynasti Slunečních králů.
 

Sheshonk
jednota Egypta znovuobnovena

Zakladatel 22. dynastie - Šešonk I., náčelník libyjských kmenů usazených a domestikovaných v egyptské deltě, převzal kolem roku 945 př. Kr. vcelku hladce moc po vymřelé 21. dynastii. Využívá vymření rodu Amonových kněží a dosazuje na místo velekněze Amona, svého syna. Ekonomika země se pomalu vzpamatovává a Egypt je načas znovu jednotný a hospodářsky prosperující. Jeho nástupci budují podobnou politiku jako on - a sice dosazování svých nejbližších příbuzných do vysokých státních a kněžskýh funkcí a výhodné sňatky a dcerami (syny) významných a mocných Egypťanů. Státní správu převádí do Tanidy. Podařlo se mu také podniknout několik vojenských tažení do Palestiny a Núbie a počal s velkou dostavbou Amonova chrámu v Karnaku - největší od dob Ramesse II.
 

Siamon

Tento panovník Dolního Egypta válčil v Palestině jako spojenec izraelského krále Šalamouna, za něhož provdal svou dceru. Jde o první doklad diplomatického sňatku egyptské princezny do zahraničí. Jeho formální suverenita byla uznávaná i ve Vesétu. Za jeho vlády byly mumie z důvodů loupeží v královskách hrobech přemístěny do tajné skrýše. Jeho stavební činnost je doložena v Tanidě, Piramesse, Onu a Mennoferu.
 

Smenchkare
návrat ke starým tradicím

Přestože byl Smenchkare přímým nástupcem Achnatona a snad i jeho synem s některou z vedlejších manželek a vládl pouze krátce, postavil si svůj zádušní chrám vysvěcený Amonovi i Atonovi. Období jeho vlády je bráno jako jakési přechodné, kdy kult Atona je pomalu opouštěn.
 

Snofrev (Snofru)
šest hrobek jednoho panovníka

Přímý potomek posledního krále 3. dynastie Huneje počal s budováním přísně centralizovaného, ekonomicky i politicky silného státu, s velkým rozvojem obchodu, těžby surovin a stavebnictví (mimo jiné otevřel tyrkysové doly v Súdánu). Za jeho vlády byly postaveny čtyři pyramidy - dvě v Dáhšúru - Červenou a Lomenou a podle posledních výzkumů dokonce do doby jeho vlády patří také pyramidy v Medúmu a Síle. Mimoto se mu připisuje také stavba dvou mastab v Sakkáře a Abydu. Za jeho vlády (cca 45 let) byly postaveny také mnohé světské stavby a podniknuty vojenské výpravy do Núbie, což je zaznamenáno na skalních reliéfech a na tzv. Palermské desce. Byl považován za hodného a láskyplného vládce, což dokazuje také jeho jméno, ketré obsahuje slovo "dobrý". Za jeho vlády začíná velké úctívání boha Slunce Ra, které pokračuje po celou dobu Staré říše a vrcholí v 5. dynastii stavbou Slunečních chrámů.



T

Taharka

Jeden z několika králů núbijského původu, kteří po pádu Nové říše opět sjednotili Egypt a upevnili jeho postavení. Za jeho vlády zažil Egypt své znovuzrození. Zajistil zemi prosperitu, rozvoj, zlepšil životní podmínky obyvatelsva a budoval a opravoval chrámy. Rozkvět Egypta nakonec zastavila vlna Asýřanů. Na Egypt táhl již asýrský král Sancherib. Jeho armáda, která dobyla Sýrii a Palestinu a čítala na 200.000 mužů, se před střetnutím s Egyptem náhle stáhla zpět do Asýrie. Jak bible, tak i egyptské prameny hovoří o zázraku. Podle bible sestoupil Hospodinův anděl a pobil přes 185 tis. Asýřanů. Podle egyptsých záznamů, byla příčinou "lavina" myší, která rozkousala toulce, tětivy a držadla štítů a armáda musela prchnout (myš představovala v Egyptě mor. Proto se někteří domnívají, že je tak symbolicky popsaná morová epidemie, která postihla asýrské vojsko). Egypt nakonec dobyl Sancheribův nástupce Assarhaddon a nastala tak asýrská krutovláda, Taharka se sice po dvou letech opět ujal moci, ale Assarhaddonův nástupce Aššurbanipal ho opět vytlačil a ujal se moci nad Egyptem. Po vzoru starých králů si Taharka nechal postavit pyramidu, i když v porovnání s těmi největšími, byla přímo miniaturní (základna 14 x 12, výška asi 20 m.). Ostatně tuto tradici převzala celá řada núbijských králů a hodnostářů a v samotné Núbii je více pyramid než v Egyptě. Svými rozměry se však vůbec nedají s těmi egyptskými srovnávat.
 

Tanutamon

Král núbijského původu a nástupce Taharky. Pokusil se o osvobození Egypta z nadvlády Asýřanů, ale byl poražen. Nakonec se stáhl do Núbie.
 

Tausret (Merimaat)

Manželka Sethiho II. a matka Siptaha. Za jejího panování byla země v značně chaotické situaci. V těchto nejistých dobách sehrála klíčovou úlohu vlivná úřednická vrstva, ktrerá zajistila kontinuitu státní správy i nástupnictví nové dynastie. Její hrobka je vytesána v Údolí králů.
 

Tefnacht (Šepsesre)

Zkladatel 24. dynastie Libyjského původu. Později rozšíříil svou moc až do středního Egypta. Získal vládu nad Hermopolí, Hérákleopolí a Mennoferem. Jeho expanze narazila na odpor núbijského vládce Pijeho, který ho přinutil stáhnout se zpátky. Přijal královský titul a vládl spolu s panovníky 22. a 23. dynastie.
 

Teti
pokus o znovuobnovení slávy Egypta

Není úplně jasné, proč se změnila právě Tetim královská dynastie, protože o žádných nezvyklých událostech mezi vládou jeho a Venisovou nevíme, jisté však je, že jeho jméno - Ten, jež usmíří obě země, něco naznačuje. Teti se pokouší o znovuobnovení absolutistické moci, kterou v té době již fakticky neměl - velmi silné kněžstvo a bohaté úřednictvo pomalu přebíralo faktickou moc.Teti pravděpodobně zahynul nepřirozeným způsobem. Je to první zmínka o tom, že faraón byl zavražděn, což samo o sobě hovoří o velmi neklidných poměrech v zemi.
 

Thutmose
celá Núbie pod nadvládou Egypta

Thutmose je prvním králem, který se nechal pohřbít v Údolí králů a založil tak velmi dlouhou tradici pohřbívání v Západních Thébách. Vlastní hrobka byla nyní - pro ochranu proti zlodějům - striktně oddělena od zádušního chrámu a schována v pískovcovém údolí. Definivně skončila stavba obrovských, nákladných náhrobků (pyramid).
Za svého života byl Thutmose jedním z největších válečníků v dějinách Egypta (zastínil jej pouze jeho vnuk Thutmose III.). Dobyl celou Núbii a ta se stala egyptskou kolonií. V Asii dokonce dosáhl až k Eufratu (v dnešním Íráku).
 

Thutmose II.

Vládl velmi krátce, zemřel asi ve věku 30-ti let. Jeho manželkou a dcerou Thutmose I. byla Hatchepsut. Za jeho vlády došlo k povstání v Núbii. Nechal postavit několik staveb v chrámu v Karnaku.
 

Thutmose III.
výboje za územní rozmach Egypta

Snad jako důsledek nadvlády své macechy, snad mu to bylo dáno bohy, to se již nedovíme, ale pravdou zůstává, že Thutmose III. se stal nejvýznamějším panovníkem 18. dynastie a jedním z nejslavnějších vůbec. Za jeho vlády Egypt dosáhl největšího územního rozmachu v celých jeho dějinách, časem dozadu i vpřed. Thutmose se spoléhal především na sílu své armády, ve které nacházel oporu již v době Hatchepsutiny vlády. Většinu času trávil v Mennoferu, který byl pro výboje v Asii mnohem lépe postaven, než Théby, které ale zůstávají centrem kultu boha Amona, který Thutmose III. všemožně podporoval. Na konci své vlády začal se systematickým ničením památky své předchůdkyně.
 

Thutmose IV.
velká Sfinga znovu odhalena

Jeho nejznámějším činem je vyhrabání Velké Sfingy v Gíze z písku a přidání své královské stély k jejím nohám - snad si tím potřeboval obhájit svůj nárok na trůn. Uzavírá politický sňatek s mitanskou princeznou. Pokračuje hospodářská prosperita země.
 

Tutanchamon
kdo by ho neznal?

Bezvýznamný panovník vládnoucí jen pár let, snad Smenchkareův bratr, který je spíše loutkou v rukách vojevůdce Haremheba a kněze Aje, než faraónem. Své obrovské slávy se však dočkal až v naší době, kdy byla v Údolí králů objevena jeho hrobka (r. 1922), jediný nevyloupený královský hrob v celých dějinách egyptologie. Postupně se opouští Atonův kult, i když k jeho zákazu zatím nedochází a stále má velké množství svých stoupenců. Nejvýznamějšími činy za doby jeho vlády jsou především obnovy Achnatonem zničených chrámů ostatních bohů. Faraónem však byl jen krátce. Na trůn nastoupil, když mu nebylo ani 10 let. Byl to pravděpodobně zeď Achnatona. Jeho manželkou byla Achnatonova dcera Anchesamon. Na trůn mu však pomohla hlavně Achnatonova manželka Nefertiti. Po smrti "kacíře" Achnatona kněží donutili panovníka udělat hlavní město opět z Théb a obnovit kult Amona a ostatních bohů. Když byl Tutanchamon malý, vládli za něj kněží, když však začal dospívat a prosazovat své vlastní názory, které odporovaly kněžím, byl zavražděn.
 

Tvosret

Byla vdovou krále Sethiho II. a na trůn nastoupila z důvodu absence mužského potomka posledních tří králů. Východisko to však bylo nouzové a jak se ukázalo, znamenalo konec 19. dynastie.



V

Vahibre
syn Psamteka II.

Podpořil neúspěšné judské povstání proti novobabyloskému králi Nabukadnezzarovi, po němž část židovského obyvatelstva uprchla do Egypta. Porážka ve válce s řeckou kolonií Kyréné vedla ke vpouře armády, po níž se moci ujal Ahmose II. (původně velitel oddílů vyslaný k potrestání vzbouřenců). Několik let trvala občanská válka, při které nakonec tento panovník zemřel. Byl pohřben v posvátném Neitině chrámu v Sájích.
 

Venis
první texty pyramid

Za doby jeho vlády (asi 25 let) se dále snižovala ústřední moc faraóna a Egypt silně oslaboval jak hospodářesky, tak politicky - což dokazují také ztráty uzemí na jižní hranici Egypta kolem ostrova Elefantíny. Venis si nechal postavit svůj pyramidový komplex v Sakkáře, a ten je znám především svými texty na stěnách pohřební komory a vzestupné cesty. Od této chvíle se již v každé pyramidě, až do konce Staré říše, tyto texty objevují.
 

Veserkaf
první chrám boha Slunce

První král páté dynastie - s největší pravděpodobností syn samotného Menkaurea s jednou z vedlejších manželek, nebo jeho vnuk, je stavitelem prvního Slunečního chrámu v Abúsíru, stavby, která přímo souvisela s královským zádušním kultem. Za jeho vlády kvetl obchod i s velmi vzdálenými oblastmi země - nádoba s jeho jménem byla nalezena až na ostrově Kyther v Egejském moři, podnikl také vojenské tažení do Núbie. Nechal si postavit malý pyramidový komplex v Sakkáře.



X

Xerxés
jeden z králů 27. dynastie

Byl v pořadí třetím perským králem, který vládl Egyptu po jeho dobytí a začlenění do perské říše králem Kambýsem. Na trůn nastoupil po svém otci Dáreiovi I., tj. legálně, což bylo v perských podmínkách dost neobvyklé. Zemřel však normální smrtí perských králů, tj. byl zavražděn při spiknutí zorganizovaném jeho nejvyšším dvorním hodnostářem Artabánem. Vládl něco přes dvacet let, a to nepříliš úspěšně. Persky se jmenoval Chšajaršá a kromě titulu "král králů" se dal nazývat "pánem celého světa", "vládcem všech od východu po západ slunce" apod. Do dějin se zapsal zajména svými boji s Řeky. Jediného vojenského vítězství, kterým se mohl pochlubit, dosáhl právě v Egyptě, a to hned na začátku své vlády. Svou moc si v hlavním městě říše brzy upevnil a druhý rok své vlády uspořádal tažení proti vzbouřencům. Porazil je, celý Egypt zotročil daleko více a odvzdal je pod správu svého bratra Achaimena. Nezanechal v Egyptě jedinou stavbu, sochu nebo stélu. Zmiňuje se o něm jen jediný nápis ve Vádí Hammámátu, kde provedl inspekci tamějších lomů.