.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.
ObnovitZákladní údajeŽivotní tepna Nil, povrch, podnebí, Nil, počasíZrození, dětství, škola hrou, stolování, oblékání a móda, bydlení, manželství, smrtZemědělství - Zahradnictví, dřevárenství, dobytek, daně a administrativaLékařství
Literatura, malířství, hieroglyfy, papyrus, objevitel písma, Rosettská deska, egyptologovéSkarab, velká pyramida, egyptský kříž, mumie faraónůCo je to... - mastaba, pyramida, chrám?PyramidyCesta po Nilu - Abú Simbel, Philae, Luxor, Údolí králů, Pyramidová pole v Gíze a jinéHistorie Egypta, důležitá data, dějiny Egypta
Chronologický seznam panovníků, panovníci jednotlivě, kartuše faraónů, Tutanchamon a poklady jeho hrobkyBohové, náboženství, vyobrazení bohů, sošky bohůEgyptské památkyNejkrásnější fotografie EgyptaNovinky aneb píše se...Deník a fotografie z mého putování po Egyptě

Novinky aneb píše se...

Stránka 1 | Stránka 2


 
Francouzští archeologové objevili u Káhiry starověké pohřebiště

Francouzští archeologové objevili v oblasti Sakkára jižně od egyptské metropole Káhiry pohřebiště starší 4000 let. Sdělil to dnes generální tajemník egyptské Nejvyšší rady pro starověké památky Zahí Havás.
"Hrobky nekropole pocházející z období VI. dynastie (2350 až 2180 př. n. l.) jsou vyhloubeny ve skále," řekl Havás. "Jedna z nich je hrobkou kněze královského chrámu," dodal. Její zdi jsou obloženy reliéfy znázorňujícími tohoto kněze ve společnosti jeho ženy a jejich 13 dětí.
Archeologové z Francouzského ústavu pro východní starověké památky (IFAO), kteří zahájili vykopávky v oblasti Sakkára v létě 2000, nedaleko pohřebiště našli 12 soch jiného kněze ze stejného období.
Ve stejné oblasti, ležící 20 kilometrů od Káhiry, byla podle oznámení Nejvyšší rady pro starověké památky z 31. března nalezena mumie ženy v pohřebišti starém 5000 let.

(Česká televize - 24. 4. 2003)

V Egyptě nalezena zatím nejstarší mumie

Egyptští archeologové otevřeli 5000 let starou truhlu s lidskými ostatky a to, co našli, považují za nejstarší známou mumii. Hrob, nalezený v poušti nedaleko Káhiry, časově zařadili do období první dynastie, tedy do období mezi zhruba 2900 až 2700 lety př. n. l. Informovala o tom dnes agentura Reuters.
Na kostře uvnitř byly stopy pryskyřice používané při mumifikování zemřelých.
Podle ředitele egyptské nejvyšší rady pro památky Zahího Haváse byla truhlice nalezena v jedné z 20 cihelných hrobek, postavených pro úředníky. Vykopávky dalších hrobů pokračují.
Nález dokazuje, jak se mumifikační technika s lety zlepšovala. Nejstarší dosud nalezená mumifikovaná těla pocházela z let 2600 a 2400 př. n. l.
O tisíc let později už byly metody mumifikace tak dokonalé, že se těla z této doby zachovala, pokud byla nalezena, v dobrém stavu. Příkladem jsou ostatky krále Ramese II. Tento panovník 19. dynastie vládl v letech 1290-1224 a jeho mumie je nyní vystavena v Egyptské muzeu.

(Česká televize - 30. 3. 2003)

Masáž - léčivé doteky bohyně Isis

Ve starém Egyptě patřila masáž k jedné z prvotních forem požehnání, neboť do rukou masírujícího člověka vkládali svou sílu bohové i milosrdná Isis. Masírující člověk pak působil jako prostředník této léčivé a omlazující energie. Masážní prostředek se volil podle požadovaného efektu, nabíral se špičkou prstu z obětních mističek a bodově se nanášel na bolavá místa, odkud byl při zaříkávání roztírán po celém těle. Pak teprve následovala masáž. Při problémech s pohybovým ústrojím se pomazával každičký kloub a obratel zvlášť, neboť podél páteře je spousta důležitých bodů a páteří také prochází hlavní tok energie. Masáže prováděli vysoce školení odborníci z řad kněží a kněžek. U prostého lidu se dědilo toto umění z otce na syna. Na dvacetimetrovém papyru (Erbesův papyrus), který vznik pravděpodobně okolo roku 1600 př. Kr. jsou podrobně zachyceny masážní postupy a právě masáž je zde jmenována jako jeden z léčebných prostředků.

Triky egyptských krásek

Co se týče rituálů krásy, byla masáž rovněž prováděna různými způsoby a prostředky podle toho, jakého výsledného efektu se mělo dosáhnout. Povzbuzujícího, zklidňujícího, detoxikačního nebo k prevenci nemocí, lepšímu prokrvení pokožky či vyhlazeni vrásek. Egypťanky využívaly rafinované masážní triky, které prováděly denně, k udržení mladistvé a svěží pleti. Takovýto rituál si snadno můžeme zařadit i do našeho krášlícího programu a postačí nám k tomu jen pár minut při nanášení nočního a denního krému.

(Poslala Veronika Foglová - únor 2003)

V Západní poušti v Egyptě byl objeven faraónův chrám

Zbytky faraónova chrámu s překrásnými malovanými reliéfy objevil v egyptské Západní poušti tým italského archeologa Paola Galla. Prostudování tohoto nálezu umožní lépe poznat rozvoj oáz ve 4. století před naším letopočtem, řekl Gallo agentuře AFP.
Jak upřesnil šéf archeologické expedice z univerzity v Turíně, byl původní chrám zničen a jeho pozůstatky jsou dnes zcela pokryty pískem. Chrám, který byl kdysi dlouhý kolem dvaceti metrů, stál 140 kilometrů od oázy Siwa na okraji opuštěné starověké oázy.
"Na kamenných blocích pocházejících ze zřícených zdí chrámu jsou v reliéfních malbách zastoupena hlavní božstva egyptského pantheonu," řekl Gallo. "Italští archeologové se proto nyní snaží zachránit nejvýznamnější z těchto bloků, které jsou ohroženy erozí."
Nejstarší část sakrální budovy byla postavena a vyzdobena z příkazu faraóna Nechtnebefa I. (380-361 př. n. l.). Právě tento fakt podle Galla zvyšuje historický význam nálezu, protože v oblasti Siwy nebyl dosud objeven žádný monument tohoto faraóna. Nález chrámových pozůstatků podle italského archeologa zejména dokazuje politickou vůli tohoto dávného egyptského vládce pozdvihnout význam oblasti oáz na západě Egypta a zlepšit jejich karavanové spojení s údolím Nilu.
Objevené hieroglyfické nápisy umožnily italským archeologům zjistit jméno, které měla daná oáza ve starověku: Imespep. "Zdejší archeologické naleziště bylo badatelům známo už od 20. let minulého století, existence faraónova chrámu jim však zůstala utajena až do nedávných dnů," zdůraznil Gallo.

(Česká televize - 18. 2. 2003)

Egyptologové objevili egyptské Lurdy

Britští archeologové objevili město, které je označováno za "egyptské Lurdy". Pouštní město bylo podle internetového zpravodajství Ananova vystavěno přibližně před 4,5 tisíce lety a pravděpodobně v něm žili duchovní a stavitelé memfiských pyramid.
Čtyři tisíce obyvatel se údajně živilo prodejem náboženských artefaktů a amuletů. Vedoucí desetičlenného vědeckého týmu Ian Mathieson ze skotského Edinburghu nález označil za "pohádkový". "Jsem přesvědčen o tom, že tu žilo velké společenství lidí, kteří vyráběli religiózní předměty, používané při pohřbívání v katakombách zdejšího pohřebiště," řekl.
Odhalené město se nachází poblíž Sakkáry vzdálené 15 kilometrů od Káhiry. "Podle našich prvních odhadů v něm žili kněží a dělníci, takže to bylo něco na způsob francouzských Lurd," sdělil Mathieson.
Výkopové práce ještě nezačaly, ale geotermální průzkumy ukazují, že město se rozkládá na ploše o rozměrech přibližně 1,5 x 1 kilometr.

(Hospodářské noviny - 14. 2. 2003)

Ubohá mocná Kleopatra?

Kleopatra VII. Filopator vládla v letech 51 - 30 př. n. l. Egyptská panovnice, která nosila toto jméno, patří k nejznámějším postavám světové historie. Stejně jako ona, jsou známé i její vztahy s muži.

Byla bezohledná a ctižádostivá

Kleopatra se narodila roku 69 př. n. l., vlády se ujala r. 51 př. n. l., a to nejdříve po boku brata Ptolemaia (se kterým ale měla neustále spory) a až později sama, zemřela ve svých 39 letech. Od předků si přinesla na svět nezkrotnou touhu po bohatství a hlavně po moci. Byla bezohledná a neváhala využít žádný prostředek, který by ji dovedl k cíli. Mnoho antických autorů ji označovalo jako lehkou ženštinu, protože k těmto prostředkům patřili i muži. Omotávala si je prý okolo prstu především díky charisma, které okolo sebe šířila, a to hlavně ve chvílích, kdy s nimi hovořila.

Měla (prý) blond vlasy a modré oči

Dlouho se tradovalo, že Kleopatra byla krásná. Toto tvrzení podporovala mj. i Liz Taylor, která v jednom z filmových zpracovaní jejího života vystupovala jako svůdná štíhlá černovláska. V posledních letech ale historici začínají tvrdit, že to byla jen fikce. Naopak - egyptská panovnice prý byla malá (měřila jen něco přes 150 cm) a zavalitá, měla oválnou "nafouklou" tvář, velké kulaté oči, mírně zahnutý nos a malé plné ústa. V nové expozici Britského muzea se má brzy objevit 11 jejich soch, které by se tak měly stát hmatatelným důkazem tohoto nepříjemného "objevu". Navíc prý ani nebyla egyptsky tmavovlasá a tmavooká, ale měla blond vlasy a modré oči.

Oddaný Caesar

S Gaiem Iuliem Caesarem se Kleopatra poprvé viděla v roce 48 př. n. l., když přišel do Egypta, aby tu získal peníze pro svou armádu. Podle některých historiků byl tento muž jako mladík statný a pohledný muž. V době, o které je však řeč, už ale patřil (podle tehdejších měřidel) mezi starce: měl 52 let. V obličeji byl prý bledý, měl tlusté ruce a nohy, vypadávaly mu zuby a pleš zakrýval tak, že si vlasy z týlu česal směrem k čelu. Navíc trpěl epilepsií. Jeho vzhledu příliš nepomohlo ani to, že si nechával vytrhávat všechny chlupy na těle. Byl známý jako záletník, který nepohrdl žádnou sukní - ať ji nosila žena z vysokých kruhů, nebo obyčejná sedlačka z krajin, které se svými vojsky obsadil. Podle legendy proběhlo první střetnutí Kleopatry a Caesara tak, že když vystoupil na pevninu, byla mu položená k nohám zabalená v koberci. 21-letá dívčina ho prý okamžitě očarovala, a tak se postavil na její stranu proti Ptolemaiovi. Díky tomu se nakonec stala jedinou vládkyní Egypta. Z jejich milostného vztahu se prý narodil syn Kaisarion. Někteří historici to ale označují jako Kleopatřinu lest, s pomocí které si chtěla Caesara připoutat; slavný Říman totiž nemohl mít děti. Další významný Říman, Octavianus, nechal 18-letého Kaisariona zavraždit, aby neohrozil jeho pozici. Římanům vadilo, že Kleopatra ovládala Caesara tak, že byl ochotný splnit každé její přání. Ona ale zase tvrdila, že ji využil Caesar k tomu, aby bez boje dostal celý Egypt. Caesar byl - jak je známo - zavražděn v roce 44 př. n. l.

Nešťastný Antonius

Druhým mocným Římanem, který sehrál důležitou úlohu v Kleopatřiném živote, se stal Marcus Antonius, označovaný za Caesarového samozvaného následníka. Poprvé se tito dva setkali v roce 55 př. n. l., Antonius měl 27 a ona 14. Pro oba však bylo důležité až jejich druhé setkání, ke kterému došlo až o 14 let později, v roce 41 př. n. l. Mezi lidmi se šeptalo, že Marcus Antonius se musel stát obětí jakési tajné drogy, kterou na něm Kleopatra vyzkoušela, nebo že ho očarovala svým milostným uměním. Jinak by totiž podle nich nemohl zavrhnout svou legitimní manželku Octavií. S Antoniem měla Kleopatra 3 děti, jako první se narodily dvojčata Alexander Helios a dcera Selena a o čtyři roky později k nim přibyl Ptolemaios Filadelfos. Antonia a Kleopatru spojovala nejen láska a jejich děti, ale i jeden velký sen. Chtěli, aby tehdejšímu světu vládl Orient pod vedením egyptské Alexandrie. Jejich vojsko bylo ale roku 31 př. n. l. u pobřeží Řecka poraženo Římany, v jejichž čele stál už vzpomínaný Octavianus. Zatím, co Marcus Antonius spáchal sebevraždu (probodl se mečem), Kleopatra se snažila okouzlit Octaviana. 32-letý mladý Octavian ale odolal. A tak ho alespoň uprosila, aby ušetřil životy jejích dětí a potom se svými dvěmi komornými spáchala sebevraždu. Nejnovější výzkumy hovoří, že to byla jehla naplněná hadím jedem. Žádný had - ani velmi jedovatá kobra, kterou Kleopatra použila, by totiž podle odborníků nedokázal najednou usmrtit tři dospělé ženy.

(Poslala: Veronika Foglová - leden 2003)

Manipulace s královskými mumiemi: Případy záměn osob?

Následující text je separátní otisk z autorových děl publikovaných v poslední době: Hrobky. Poklady. Mumie. Sedm velkých objevů egyptské archeologie, kde se objevuje jako dodatek k dodatku tři "katalog mumií z KV35."
Jedna z životních nejistot je správná identifikace starověkých ostatků člověka známých souhrnně jako královské mumie Egypta. Krátce po objevu první skupiny v r. 1881 již vznikl zmatek nad tím, kdo je kdo. Jednotlivci nyní už nikdy nebudou považovat "možnost", že Thutmose I. byl nejdříve označen Gastonem Masperem jako Pinudjem I., protože jedna z rakví, ve které byl nalezen, byla přepsaná na kněze/krále a původně měla patřit Thutmose I. Fotografické a vyryté symboly mumie (č. 61065) byly publikovány jako "Pinetum (Pinudjem) I." a dokonce "Pinetum II." a rytiny z rozbalené mumie "Pinudjem I." byly publikovány jako "Pinetum II." Jakmile byl G. Elliot Smithův popis těchto ostatků publikován v r. 1912 ve svazku "Královské mumie" z katalogu egyptského muzea "Général", č. 61065, byl uveden jako "Mumie, předpokládejme, že jde o Thutmose I.".
Jeden z důvodů pro Masperovu nejistotu týkající se "Thutmose I." bylo to, že mumiiny paže jsou svěšeny, kdežto další mužští vladaři Nové říše byli nabalzamováni s pažemi zkříženými na svých hrudích, přinejmenším to bylo pravdou od "Thutmose II." dále. Paže mumie "Ahmose I." jsou také svěšeny a Masperovo rozhodnutí nerozbalit překrásně obvázanou mumii "Amenhotepa I." tehdy nechalo neznámou, jak byly královy paže umístěny. Tak se předpokládalo, že tradiční pozice zkřížených paží pro krále byla zahájená s mumifikací "Thutmose II."
Když Smith fyzicky zkoumal královské mumie z důvodu přípravy svého svazku katalogu "Général", zaznamenal jisté rozpory, mezi nimi, že mumie označena nápisem "Seti II." z pohřebiště knězů 21. dynastie — který záchránil a znovu zabalil znesvěcené vladaře Nové říše — nenese žádnou lícní podobu s těžce upovídanými Ramesseovskými králi z 19. dynastie (ze které Seti II. reprezentoval pátou generaci), ale místo toho měl tvarovanou lebku, malý orlí nos a vyhlášený zubní předkus charakteristický pro krále z 18. dynastie. Mimoto, Smith cítil, že mumifikační technika použitá na "Seti II." se shodovala spíše s tou z ranné doby pozdější dynastie, než z devatenácté.
Ve svých královských mumiích Smith také poznamenal, že jeho osobní odhad věku při úmrtí mumie spolehlivě identifikované jako Thutmose IV. byl poněkud nižší, než byl navrhovaný rentgeny zachycenými tohoto pozoruhodného krále v r. 1903 nějakým Dr. Khayatem. Mezi nesrovnalostmi zaznamenanými Smithem ve svém fyzickém zkoumání DB320 a KV35 jednotlivců bylo, že mnohé se zdály být poněkud mladší než by dovoloval historický záznam. Znovu "Thutmose I.", patrně nebylo tomuto muži v době smrti více než osmnáct nebo dvacet let, kdežto král známý z památníků, když zemřel, byl skoro určitě ve středním věku.
Bylo to až do té doby, než Dr. Douglas Derry, který pomáhal Howardu Carterovi ve vyklizení mumie "Tutanchamona" v r. 1925, v r. 1930 zrentgenoval ještě zabalené zbytky "Amenhotepa I.", takže otázka na to, jak byly umístěny královy paže, byla zodpovězena. Tak jako všichni existující mužští vladaři Nové říše, "Amenhotepovy" horní končetiny — ačkoli patrně zlomeny ve starověku — byly vskutku zkříženy na jeho hrudi. Tudíž "Thutmose I." v důsledku toho se svými prodlouženými pažemi představoval určitou neobvyklost. Pozice ruky spojená s jeho zjevným mládím, proto umístila č. 61065 královské postavení v důležité otázce. 
V následujících úvahách by hrály rentgeny hlavní roli v možných chybějících identifikacích několika královských mumií. V r. 1967 ortodonický profesor na Universitě v Michiganu, Dr. James E. Harris, dal povolení k rentgenovým snímkům jednotlivců, kteří odpočívali v místnosti 52, v místnosti mumií v Egyptském muzeu. Harris byl zapojen do rentegování kraniofaciální morfologie obou starověkých a moderních Núbijců před dokončením Asuánské vysoké přehrady a následkem toho přemlouval Egyptské starověké úřady, že rentgenování řídící skupiny několika generací souvisejících jednotlivců s dědičnou kraniofaciální morfologií — královskými mumiemi — by poskytlo užitečnou informaci. 
Tudíž, v období pěti let, vzal Harris precizní postranní cefalometrický rentgenový snímek mumií v potaz a pomocí počítače získal rozbor dat. V r. 1980 spolupracoval s egyptologem Eduardem F. Wente z univerzity Chicagského orientálního institutu rentgenových souborů královských mumií, na svazku, jež představoval jejich společné závěry týkající se Harrisových dat a historického záznamu, které přezkoumal Wente. Zde a postupně dále, zaznamenali několik problémů se starověkou identifikací určitých jednotlivců královských mumií a nabídli možnou identitu zpětných převodů, založenou na kraniofaciální morfologii problematických králů. 
S výjimkou takzvaného "Setiho II.", Harris a Wente usoudili, že zbytky z následné 19. dynastie králů — Seti I., Ramesses II. a Merneptah (mumie Ramesses I. chybí) — byly správně označeny a znázorňovaly následně souvislost otce-syna-vnuka, založenou na jejich podobné kraniofaciální morfologii. Rovněž patrný věk při úmrtí mumií č. 61077-79 souhlasil s historickým záznamem jejich pravděpodobných věků, když zemřeli. (Zajímavé je, že mumie královského chlapce "Siptaha" nebyla ovlivněna do jejich jednání, možná protože "Siptahův" přesný původ je nejistý: byl to syn "Setiho II." nebo z uzurpátora "Amenmesse"?). Harris a Wente zjistili, že se shodují s Elliotem Smithem: mumie "Setiho II." zřetelně nebyla kraniofaciálně příbuzná k jednotlivcům předpokládaným, že jsou jeho otec, děd a praděd. Vskutku, č. 61081 bylo skoro určitě vytištěno "Thutmosovi"; a podle toho by mu jej mohli znovu přiřadit.
Harris a Wente našli největší nesrovnalosti u králů z předcházející 18. dynastie. Přijali označení "Seqenenre Tao II." a "Amenhotepa I." kvůli jejich kraniofaciálním podobnostem. Ale mumie označená "Ahmose I." představovala výrazný problém. "Osvoboditel" byl syn (nebo méně pravděpodobně vnuk) "Seqenenreho" a ten byl registrovaný otec "Amenhotepa". Avšak kraniofaciální morfologie mumie č. 61057 byla naprosto odlišná od jednotlivců, kteří historicky byli jeho přímými předky a potomky. Rovněž nebyl vůbec podobný s kraniofaciální morfologii ženské mumie, považované za jeho vlastní sestru (a manželku), "Ahmes-Nefertari". Tyto rozporuplnosti spolu s prodlouženou paží pozice č. 61057 ("Seqenenre" byl mumifikován ve smrtelných mukách, takže postavení jeho ruky nebylo důležitým faktorem) způsobila, že Harris a Wente snížili "Ahmosovu" identifikaci, uložili č. 61057 do anonymní kategorie a zanechali mumii "Ahmose I." neznámou.
Otočme se k problematice "Thutmose I". Usoudili, že č. 61065 bylo vskutku skoro určitě "Thutmose" kvůli jeho kraniofaciální morfologii, ale nebyl to král. Analýza Harrisových rentgenů se shodovala se Smithovým původním odhadem věku jednotlivce, že v úmrtí mu bylo osmnáct nebo dvacet let — příliš mladý pro historického "Thutmose I." A pak zde byl ještě výše uvedený problém mumiiny prodloužené paže. Od paží "Amenhotepa I." a jedince, se považovalo, že "Thutmose II." byl v královské zkřížené pozici a zdálo se být zcela nepravděpodobné, že ti, kdo mumifikovali "Thutmose I." by opustili od zavedené tradice (vzhledem k tomu, že takzvaná "královská pozice" nebyla patrně novotou Nové říše. Kostní zbytky jednodenního krále Hora z Pozdně střední říše byly nalezeny v Dáhšúru Jacquesem De Morganem s rukama zkříženýma). Tudíž Harris a Wente vykázali č. 61065 do anonymity, opustili "Thutmose I." a otevřeli drážku pro dalšího kandidáta.
Navrhli, že jde o "Thutmose II.", č. 61066, jehož Smith a současná rentgenová analýza určila jako dosti starého na to, aby se hodil do předpokládaného středního věku z historického "Thutmose I." To, že kraniofaciální morfologie č. 61066 se značně liší od té "Amenhotepa I." pro  Harrise a Wenteho nebyl problém, vzhledem k tomu, že pozdější král a "Thutmose I." patrně nebyli pokrevní příbuzní, přinejmenším ne přímými. S č. 61066 byl nyní "Thutmose I." Harrisem a Wentem zpětně převeden. Ale co "Thutmose II."?
Jak je již uvedeno výše, ortodonista a egyptolog přijal Smithův návrh, že "Seti II." byl "Thutmose" a ne "Ramesses". Protože č. 61081 se zdálo být mladší při úmrtí než č. 61066, mohl by být pravděpodobným kandidátem na volnou pozici "Thutmose II.", který historicky zemřel v dřívějším věku než jeho otec; a kraniofaciální morfologie č. 61081 byla shodná jako domnělý přechod mezi č. 61066 a č. 61068, Thutmose III., jeho syn.
Harris a Wente zanechali "Thutmose III." na místě, jak (pravděpodobně) správně identifikovali. Ale jejich další problém byl s "Amenhotepem II.," č. 61069. Harrisovy počítačem generované rentgenové analýzy jej přesvědčily, že mumie tzv. označená jako "Amenhotep II." nemohla být synem č. 61068 a otcem č. 61073 "Thutmose IV.," který byl historickou skutečností. Jak by to nemohl být "Amenhotep II.", když byl nalezen v královské hrobce, odpočívající v královském sarkofágu, s oběma kartonážema náhradní rakve, obsahující jeho samotného a jeho vnější kryt s královským prenoménem? Harris a Wente nemohli nabídnout žádné vysvětlení pro tuto patrně extrémní chybějící identifikaci nějakých dalších "Thutmosovských" králů pro "Amenhotepa II."; ale byli přesvědčeni, že č. 61069 nebyl "Amenhotep II.". Co se jim asi zdálo, bylo to, že ze všech možných kandidátů královských mumií, jedině on mohl být otcem (kraniofaciálně řečeno) z nezvykle označených, ale dotázaných pozůstatků, jako ti "Amenhotepa III." Ale bylo č. 61069 opravdu "Thutmose IV."? Více, což je důležité, bylo č. 61074 ve skutečnosti "Amenhotep III."?
Poskočíme-li chromologicky kupředu, Harris a Wente se obrátili k "Tutanchamonovi" jako jediné z královských mumií, která byla nalezena ve zcela neporušené souvislosti uvnitř své vlastní hrobky. Jediný problém s držitelem KV62 je, že jeho původ je sporný. Obecně je odsoulašeno egyptology, že byl synem krále — založeno na jediném textovém nápisu, který jej jako takového popisuje. Ale který král? Ze všech existujících pozůstatků mužských zástupců "Thutmosů", jediný téměř stejný kraniofaciálně k "Tutanchamonovi" je nepojmenovaný jedinec, jehož (nyní) kostní pozůstatky byly nalezeny v problematické hrobce 55 v Údolí králů, v takzvaném "Amarnském skladišti." I když bylo zpočátku popleteno dokonce i pohlaví této osoby, je dnes většinou učenců odsouhlašeno, že zmíněná kostra představuje smrtelné ostatky jednodenního krále "Smenkhkare", krátkodobého panovníka a následníka "Achnatona" — ačkoli pohled menšiny pokračuje ve vyčkávání na seznámení se s "Achnatonem" samotným. Proto se Harrisovi a Wentemu zdálo být jasné, založeno výhradně na jejich velmi podobné kraniofaciální morfologii, že "Tutanchamon" a jednotlivec z KV55 byli blízce příbuzní, buď jako bratři nebo jako otec a syn (s "Tutanchamonem" v pozdějším postavení, nepochybně).
Tak, který z mužských mumií "Thutmosů" mezi "Thutmose III." a "Smenkhkare/Tutanchamon" je kraniofaciálně nejpozdnější? Harris usoudil, že to bylo č. 61073, "Thutmose IV." Historicky by byl "Thutmose IV." buď děd nebo praděd "Tutanchamona", v závislosti na kterém kandidátovi je přikládán jako pozdější otec (dva nejčastěji nabízenými jsou "Amenhotep III." a "Achnaton", s názorem většiny v kacířském táboře). Ale co, Harris a Wente uvažovali o tom, jestli "Thutmose IV.", č. 61073, byl ve skutečnosti "Amenhotep III.", a tudíž prokazatelně otcem "Smenkhkareho" a "Tutanchamona" (který by odpovídal podobnosti v kraniofaciální morfologii všech třech)?
Harris a Wente byli přesvědčeni, že mumie označena "Amenhotep III.", č. 61074, není tento král. Jistě, analýza jeho kraniofaciální morfologie prokázala, že byl zcela nepochybně otcem nebo dokonce dědečkem buď "Tutanchamona" nebo "Smenkhkare". Studium ostatků č. 61074 náslujících na souboru rentgenu přesvědčila Harrise (a patrně i Wenteho), že lebka tohoto jedince — příliš velká pro tělo dvěma směrodatnými odchylkami — má kraniofaciální rysy v souladu s vyřezávanými podobiznami "Achnatona". Mohlo by č. 61074 ve skutečnosti být kacířskými ostatky faraona? To by pomohlo vysvětlit dva faktory týkající se jejich předpokladů, když byly objeveny v r. 1898: strašně rozbitý stav, ve kterém jsou (utrpěly více násilí v rukou vykrádačů hrobek než jakákoliv jiná královská mumie kromě "Ramesse VI."); a balzamovací aplikace pryskyřičného materiálu pod kůží končetin a hrdla jim dává více živoucího zjevu; v Nové říši jinak neznámý postup a neviděný znovu až do 21. dynastie. Ale "Achnaton" byl historicky a neprokazatelně synem "Amenhotepa III."; a jediný z mumií "Thutmosů", kterého Harris a Wente viděli jako možného otce č. 61074, jehož jedinec se našel v sarkofágu "Amenhotepa II." a nepochybně byl považován starověkými pohřebními knězi za krále. Byl tedy "Amenhotep II." ve skutečnosti "Amenhotepem III."? Je-li tomu tak, která z královských mumií je "Amenhotep II."? 
Z důvodů, který neobjasnili, nabídli také Harris a Wente dalšího kandidáta na č. 61074: král "Aj", "Tutanchamonův" okamžitý následník, který pokrevně nepatřil mezi linii "Thutmosů". Odstraněním "Amenhotepa III." kompletně z pořadí před- "Tutanchamonových" vladařů, byl ortodonista a egyptolog schopen přemístit "Thutmose IV." následně blíž k "Tutanchamonovi" a "Smenkhkaremu", č. 61073 ("Thutmose IV.") obsadil ve skutečnosti "Amenhotep III.". Ale kde zmizelo č. 61069, domnělý "Amenhotep II."?
Protože manipulace s královskými mumiemi byla docela nepochybně komplikovaná — a do jisté míry vnitřně rozporuplná — Harris a Wente přišli se třemi samostatnými "plány", aby znovu uspořádali  identifikace králů 18. dynastie. U všech těchto mumií zakladatelů dynastie; "Ahmose I." je neznámý; mumie označená jako "Amenhotep I." zůstává "Amenhotep I." Ve schématu 1: "Thutmose II." je "Thutmose I."; "Seti II." je "Thutmose II."; "Thutmose III." je "Thutmose III."; "Amenhotep II." je neznámý; "Amenhotep II." je "Thutmose IV."; "Thutmose IV." je "Amenhotep III."; "Achnaton" je jednotlivec z KV55; "Smenkhkare" je neznámý; "Tutanchamon" je "Tutanchamon"; a "Amenhotep III." je "Aj".
Schéma 2 obsahuje, že "Thutmose II." je jako "Thutmose I."; "Seti II." jako "Thutmose II."; "Thutmose III." jako "Thutmose III."; "Amenhotep II." je neznámý; "Amenhotep II." jako "Thutmose IV."; "Achnaton" je neznámý; "Smenkhkare" jako jednotlivec z KV55; "Tutanchamon" jako "Tutanchamon"; a "Amenhotep III." jako "Aj". 
V Harrisě a Wentově schématu 3: "Thutmose II." se stává "Thutmose I."; "Seti II." se stává "Thutmose II."; "Thutmose III." je možná neznámý; "Thutmose III." se stává možná "Amenhotep II."; "Thutmose IV." zůstává "Thutmose IV."; "Amenhotep II." se stává "Amenhotep III."; "Amenhotep III." se stává "Achnaton"; "Smenkhkare" je jednotlivec v KV55; "Tutanchamon" je "Tutanchamon"; a "Aj" je neznámý. Aby pomohli vysvětlit problém, že "Tutanchamon" a "Smenkhkare" se nezdáli být biologickými syny, buď znovu přiřazeného "Amenhotepa II." nebo "Amenhotepa III.", navrhli Harris a Wente, "Tutanchamon" byl přinejmenším produktem manželství mezi synem "Thutmose IV." a dcery "Amenhotepa III.", nehledě na tvrzení že byl královský "fyzický syn". Tento spíše zarážející koncept by šel vysvětlit "Tutanchamonovým" tvrzením v textu, že "Thutmose IV." byl jeho "otcův otec". Wente poukázal na to, že dokonce ve Staré říši titul "královský syn jeho těla" bylo příležitostně užíváno pro poukázání na královského vnuka.
Jistě, v J. Harrisových a E. Wenteových dobře míněných pokusech, jak vědecky seřadit zjevné chybějící identifikace 21. dynastie několika královských mumií, není nic přesvědčivého. Skutečně, některé z jejich navrhovaných zpětných převodů identity se zdají být nepravděpodobné, zvláště pak jejich přání vidět č. 61071 ("Amenhotep II.") a č. 61073 ("Thutmose IV.") jako možného "Amenhotepa III.", když ani soubor ostatků nenese jakokoliv podobu "Amenhotepa III.", jaká je představována v mnoha jeho zastoupeních, které přežily ze starověku. Elliot Smith popsal "Thutmose IV." v době jeho úmrtí jako neobyčejně vychrtlého jednotlivce, kdežto několik existujících grafických prácí silně naznačuje, že historicky byl "Amenhotep III." ve svých posledních letech poněkud otylý. Navíc, v Luxorském muzeu je malý vápencový ostrakon s vypouklým reliéfem portrétu kostry dvou králů, od strany ke straně. I když nejsou nadepsané, obecně představují mladého "Amenhotepa III." (v době jeho nástupu?) a "Thutmose IV." na konci jeho vlády. Další vyobrazení patří dosti vychrtlému jednotlivci a má nepatrnou podobu s mumií "Thutmose IV." z profilu, naznačující, že nafoukaný "Thutmose IV." (jak byl znázorňován ve slavném sousoší se svou matkou z počátku své vlády) možná trpěl před koncem svého života nějakým druhem zhoubného oslabení, způsobeným chorobou, jež jej nakonec zabila.
I když je velmi pravděpodobné, že na pohřebiště knězů, kde záchranili a znovu zabalili vladaře Nové říše (a další), zaměnili jednoho jedlotlivce za jiného — jak byli později přehazováni z úkrytu do úkrytu — zdá se být téměř neuvěřitelné, že znesvěcená mumie "Amenhotepa II." byla vyjmuta ze své hrobky a znovu zabalená (v dílně v Medinet Habu v pohřebním chrámu "Ramessese III."?) a v průběhu toho, byla další královská mumie nedopatřením zaměněna za něj, chybně označena na štítku a náhradní rakvi a vrácena do KV35 a sarkofágu "Amenhotepa II.". I když jsou to jen menší umělecká díla, vyřezávané tváře dvou figur líčících "Amenhotepa II." nalezené v pohřebním odpadu KV35, bitumenová dřevěná figurka Ka (CG 24598) a vápencová skupinová soška krále, očišťována dvěma božstvy (CG 24157), obě se z profilu i zepředu velmi podobají mumii "Amenhotepa II.". Něco tak prostého jako jasná shoda "portrétů" "Thutmose IV." a "Amenhotepa II." s mumiemi považovanými (starověkým pohřebištěm knězů) za jejich, by měla udělat přestávku v jakýchkoli rychlých odhadech dalších identit, jak navrhovaly jasné neshody v jejich kraniofaciální morfologii.
Umění napodobující život? Vápencový zlomek nalezený v Karnaku s reliéfem kostry vychrtlého "Thutmose IV." (nahoře vpravo) je velmi podobný tvaru č. 61073, "vyzáblé" mamii označené jako "Thutmose IV." (nahoře vlevo), která byla v posledních letech předkládána jako možné ostatky "Amenthotepa III.", přestože byl otylý ve svých pozdějších létech.
Především, jak se stalo, že zdánlivě chybějící identifikace se objevila? Když se panovníci 21. dynastie rozhodli odstranit vyloupené pohřby na Velkém místě (Údolí králů), výsledek se nestál přes noc, ale evidentně po několika letech. Když do královských hrobek vstoupili ti, kteří byli určení k tomu, aby tam obnovili lidské ostatky a posbírali všechno, co by se dalo zachránit nebo recyklovat (suroviny) ze zdemolovaných pohřebních nábytků, které zůstaly, čelili bezmála takovým scénám, jaké našel Victor Loret v KV35, když tam poprvé v r. 1898 vstoupil: totální chaos. Samozřejmě byli v každé hrobce mumifikovaní královští obyvatelé dravě zbaveni svých ozdob a často byli nalezeni s odděleným údem nebo oběma, násilně otevřenými tělními dutinami, nebo dokonce v některých případech s oddělenou hlavou. Všechno, co by mohlo nést jméno majitele hrobky bylo z těla svlečeno a odneseno. Opuštěné mumie, v podstatě anonymní, zachovávají souvislost pohřebiště samotného.
Zdá se, že asi nikdy neužívaná hrobka "Ramessese XI." (později pravděpodobně pohřben v Deltě), kde tenoučké pozlacení bylo s úsilím strženo z částí nábytku a kousků rakve, sloužila jako provizorní dílna. Objevené lidské ostatky byly vyneseny ven z Údolí králů a znovu zabaleny na druhé straně údolní nivy v pohřebním chrámu "Ramessese III.", kde pohřebiště knězů začalo znovu dávat dohromady (podle potřeby) každé tělo — často bez velké opatrnosti, mnohdy připojením některého originálního obvazu — a hieraticky nadepsány inkoustem na vnější štítek jménem panovníka a/nebo jménem předpokládaného vladaře před nimi. Znovu sestavený svazek mumie byl pak umístěn v rakvi, která byla k dispozici (tito nesamostatní jednotlivci, z větší části záchranění z různých vyloupených pohřbů, nejen královských — s párem výjimek — byli uzavření uvnitř). Náhradní rakev pak byla sama nadepsaná inkoustem jménem svého nového majitele a velmi pravděpodobně vložena do skladu v chrámu, její znovu pohřbení bylo provedeno později, pak byla posléze přestěhována, buď do rodinného skladiště duchovního kněze krále "Pinudjema I.", nebo do hrobky "Amenhotepa II." (nebo na nějaké další ještě nalezené místo), kde, doufejme, by byla zabezpečena pro další budoucnost.
Další rozhodnutí skutečných identit několika sporných královských mumií očekává dva další vývoje: (1) upřesnění DNA testů, pomocí kterých můžeme dostat přesnější výsledky mumifikovaných tkanin (stejné vzorky královských mumií byly v současnosti  ve sterilním skladišti v Káhiře); a (2) objev třetího úkrytu královských mumií, který pravděpodobně bude ukrývat mnohé — jestliže ne všechny — z ještě chybějících vladařů Nové říše: "Ahmose I." (?), "Hatšepsut", "Amenhotepa III." (?), "Achnatona" (?), "Horemheba", "Aje", "Ramessese I.", "Setiho II.", "Tausret" (?), "Setnakht", "Ramessese VII., VIII., X., XI." (?) a "Herihora"; plus jakékoliv množství královských manželek, princů a princezen z tohoto období, včetně "Neferure", "Mutemwiya", "Nefertiti", "Meritaten", "Ankhesenamen", "Nefertari", "Isetnofert", atd.; a neobjasněné členy rodiny "Pinudjema", zvláště vysokokněze "Piankha", "Menkheperre" a "Nesbanebdjeda (Smendese) II.".

(© Dennis Forbes - duben 1999; z anglického originálu přeloženo mou maličkostí)