.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.
ObnovitZákladní údajeŽivotní tepna Nil, povrch, podnebí, Nil, počasíZrození, dětství, škola hrou, stolování, oblékání a móda, bydlení, manželství, smrtZemědělství - Zahradnictví, dřevárenství, dobytek, daně a administrativaLékařství
Literatura, malířství, hieroglyfy, papyrus, objevitel písma, Rosettská deska, egyptologovéSkarab, velká pyramida, egyptský kříž, mumie faraónůCo je to... - mastaba, pyramida, chrám?PyramidyCesta po Nilu - Abú Simbel, Philae, Luxor, Údolí králů, Pyramidová pole v Gíze a jinéHistorie Egypta, důležitá data, dějiny Egypta
Chronologický seznam panovníků, panovníci jednotlivě, kartuše faraónů, Tutanchamon a poklady jeho hrobkyBohové, náboženství, vyobrazení bohů, sošky bohůEgyptské památkyNejkrásnější fotografie EgyptaNovinky aneb píše se...Deník a fotografie z mého putování po Egyptě

Historie Egypta

Jak to všechno začalo... | Historie v datech | Dějiny Egypta



Předhistorické období
Stará říše: 3. - 6. dynastie
Střední říše: 11. - 12. dynastie
Nová říše: 18. - 20. dynastie
Pozdní doba: 25. - 31. dynastie
Římská doba
Arabská doba
Archaické období: 1. a 2. dynastie
První přechodné období: 7. – 10. dynastie
Druhé přechodné období: 13. - 17. dynastie
Třetí přechodné období: 21. - 24. dynastie
Ptolemaivská doba (řecké období)
Byzantská doba
 


Třetí přechodné období - 21. - 24. dynastie

1070 – 712 př. Kr.

Bohové opustili Egypt a Sutech zachvátil zemi svým hněvem

Do tohoto období spadá 21. - 24. dynastie. Egypt je rozdělen na dvě a více částí, chybí centrální moc a vládne velké množství nevýznamných králů.

Dvacátá první dynastie vládla od roku 1070 do roku 945 př. Kr. Založil ji velekněz thébského božiště Hrihor. Ten sesadil posledního Ramesse XI. a založil boží stát Amonův. Po něm následovalo několik dalších velekněží. Hospodářský úpadek pokračoval. Nedostatek životně důležitých surovin a moc Amonova kněžstva nedokázal žádný z panovníků nevýznamné 21. dynastie nijak odvrátit. Pokusil se o to především Pasbachaenniuta, pokusem přisvojit si funkci Amonova velekněze a Siamon, který dokonce jako první egyptský faraón provdal svou dceru do zahraničí, avšak oba pokusy zkončily bezvýsledně, Egypt stále hospodářsky a politicky upadal.

Dvacátá druhá a dvacátá třetí dynastie vládly od roku 945 do roku 712 př. Kr. Nejznámější panovník je Šešonk I. (Šišak), vojevůdce libyjského vojska, který ovládl Egypt a určil jeho hlavním městem Bubastis (proto někdy Bubastická dynastie). V roce 920 př. Kr. zpustošil a dobyl Jeruzalém a zmocnil se královského pokladu. Tato dynastie byla vystřídána dynastií Taninskou (podle hlavního města Tani), která se rovněž opírala o cizí žoldáky. Za dalších bubastických vládců se říše rozpadla na celou řadu knížectví.

Dvacátá čtvrtá dynastie vládla od roku 724 do roku 712 př. Kr. Nazývala se také dynastií Saiskou. Nejvýznamější panovník byl Bekenrenef (Bokchoris), vládce v městě Sais v nilské deltě. Podařilo se mu znovu sjednotit celý Egypt, byť jen na devět let. Nakonec však byl sám svržen.



Pozdní doba - 25. - 31. dynastie

712 – 332 př. Kr.

Kdeže se ztratila stará sláva Egypta mocných faraónů

Ztráta nejdůležitějších oblastí a zdrojů egyptského bohatství. Relativní jednotnost Egypta. Předchozí dynastie připravila možnost přechodu státu k centralizované moci i přesto, že země je silně rozdrobena. Spoustou mocenských center se některým králům daří zemi alespoň částečně sjednotit. Charakteristickým rysem je také pokus o znovudobytí Sýrie a Palestiny podporou jejich nepřátel a silnou ofenzivní politikou.

Dvacátou pátou dynastii (712 - 657 př. Kr.) založil panovník Pianchi I., král Etiopský, který se za vlády velekněží vymanil z područí Egypta. Zajal Bekenrenefa a dosedl sám na trůn. Poté vládl jeho bratr Šabak I., který přeložil královský dvůr do Théb a podřídil jej egyptským zvyklostem. Jeho synem byl Šabak II., který dokázal udržet říši ve stejném stavu, jakou ji převzal, ale jeho bratr Tirhaka již sváděl tuhé boje s Asyřany, kterým v roce 673 př. Kr. podlehl.

V tomto roce dosedl na trůn Aššurachiddin, král assyrský, který porazil egyptská vojska a přijal titul krále egyptského a etiopského. Po jeho odchodu se Egypt vzbouřil a Aššurachiddin padl na trestné výpravě do říše. Jeho syn Aššurbanapli pak dobyl říši zpět a podřídil Egypt své moci. To však trvalo jen do roku 654 př. Kr.

I přes nejednotnost Egypta pokračuje relativní hospodářský vzestup a postupné obnovení stavební činnosti za doby Núbijských králů. Celá 25. dynastie se pokouší o obnovení moci starých faraónů, ale bezúspěšně. Nejvýznamějším jejím panovníkem je Taharka, za jehož vlády dochází k velké stavební činnosti především v Karnaku. Asi v polovině jeho vlády napadá Egypt Asýrie a dobývá až Mennofer, avšak Taharka celé území po pár měsících dobývá zpět.

Dvacátou šestou dynastii (664 - 525 př. Kr.) - Saiskou - založil panovník Psametik I., kníže města Sais, který se spojil s cizími žoldnéři a Egypt osvobodil. Hlavním městem říše se stala Sais. Jeho syn Neko II. se snažil obnoviti velmocenské postavení Egypta a dobyl Sýrii, ale byl poražen v roce 605 př. Kr. babylonským králem. Věnoval se proto zvýšení blahobytu země a stavěl průplav, spojující Nil s Rudým mořem. V jeho službách obepluli foiničtí plavci Afriku. Jeho syn Psametik II. vládl jen pět let a jeho vnuk Hofra byl uškrcen spiklenci. Dosazen na trůn byl po vzpouře v paláci Ahmose II., který byl znamenitý vládce a sjednal obchodní spojení se všemi sousedy. Jeho syn Psametik III. se však již musel bránit výpadům perského krále Kambužija, kterému v roce 525 př. Kr. podlehl.

V letech 525 – 404 př. Kr. vládla dvacátá sedmá dynastie – dynastie perská. Perští králové však vládli v Egyptě prostřednictvím místokrálů. Perská nadvláda Egypta. Peršané narozdíl od předešlých dobyvatelů Kemetu nedomestikovali a nepřijali egyptskou kulturu. I proto je v dějinách toto období označováno jako umírání egyptské kultury a náboženství. Egypťané byli pokoření poddaní, avšak jen do doby, než se naskytla příležitost k revoltě.

Dvacátá osmá dynastie (404 - 399 př. Kr.), jejíž největší představitel je Chabbaš, vůdce vzpoury proti Peršanům, který byl prohlášen za faraóna. Vládl však jen sedm let a v roce 456 př. Kr. byl poražen a Peršané znovu ovládli zemi. 

V roce 404 př. Kr. nabyl Egypt vzpourou znovu samostatnosti a to na dlouhých šedesát let, během nichž se na egyptském trůnu vystřídaly dvacátá devátá (399 - 380 př. Kr.) a třicátá dynastie (380 - 343 př. Kr.).

Amyrtaia (29. dynastie) vystřídal na trůně vojenský vůdce Neferites. Jak on, tak jeho nástupci, Psammuthis a Hakor museli čelit perským nájezdům, k nímž hojně využívali řecké žoldnéře, což se později stalo Egyptu osudným.

Posledním králem 30. dynastie byl Neferites II., který byl zbaven trůnu svým nástupcem a zakladatelem poslední dynastie egyptských králů - Nektanebesem, jehož vláda počala dobu velkého hospodářského rozkvětu země. V celé zemi se pokračovalo s náboženskými stavbami a pokračovalo se v tradicích 26. dynastie. Úspěšně odrazil další perský útok a připojil se po něm ke spolku perských provincií v boji proti nadvládě. Jeho nástupce Teos byl při svém tažení do Palestiny zrazen povstáním v Egyptě a na trůn se nechal dosadit jeho bratranec Nektanebes II., který odráží roku 350 další perský pokus o invazi. Roku 343 však při dalším útoku podléhá a Egypt se dostává na dalších 10 let opět pod Perskou nadvládu.

V roce 341 př. Kr. však opět dobyli Egypt Peršané a vznikla tak třicátá první dynastie (343 - 332 př. Kr). Nejznámější panovník je Artachšatra, který dobyl za strašných ukrutností celý Egypt. V perské moci však zůstal Egypt už jen deset let.