.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.
ObnovitZákladní údajeŽivotní tepna Nil, povrch, podnebí, Nil, počasíZrození, dětství, škola hrou, stolování, oblékání a móda, bydlení, manželství, smrtZemědělství - Zahradnictví, dřevárenství, dobytek, daně a administrativaLékařství
Literatura, malířství, hieroglyfy, papyrus, objevitel písma, Rosettská deska, egyptologovéSkarab, velká pyramida, egyptský kříž, mumie faraónůCo je to... - mastaba, pyramida, chrám?PyramidyCesta po Nilu - Abú Simbel, Philae, Luxor, Údolí králů, Pyramidová pole v Gíze a jinéHistorie Egypta, důležitá data, dějiny Egypta
Chronologický seznam panovníků, panovníci jednotlivě, kartuše faraónů, Tutanchamon a poklady jeho hrobkyBohové, náboženství, vyobrazení bohů, sošky bohůEgyptské památkyNejkrásnější fotografie EgyptaNovinky aneb píše se...Deník a fotografie z mého putování po Egyptě

Deník z mého putování po Egyptě

| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |

Fotografie z mé cesty po Egyptě

Tak jsem se konečně rozhoupala k tomu, abych uskutečnila svou dovolenou snů – návštěvu Egypta, který mě fascinuje svými památkami a kulturou. Koupila jsem si letenku Praha-Cairo-Praha (1.–16. 10. 2003) a nabalila do krosny to nejdůležitější na cestu, včetně svých plánů a vyrazila.
Protože jsem z Ostravy a letadlo letělo z Prahy, rozhodla jsem se do naší matičky přijet stopem (přece nebudu utrácet za vlak :o)). A tak jsem vyrazila. Pro jistotu o den dřív. V Praze jsem byla celkem brzy. Setkala jsem se s kamarádkou, u které jsem měla přespat. Srdce jsem měla až v krku, protože jsem byla hrozně nervózní a měla jsem tak trochu strach z toho, jak to všechno dopadne. Přece jen, podnikala jsem svou 16-ti denní cestu na vlastní pěst (jen s kamarádkou) a vše, co znám o Egyptě, je čistě jen z knih a časopisů.
Celou noc jsem špatně spala. A dopoledne se neuvěřitelně vleklo. Letadlo letí až ve 21:20 a sraz s Ady, která se mnou tuto výpravu podstupuje, mám na letišti kolem 19:30.

Deník z cesty:

Na letišti v Praze1.10.2003 – 21:15 hod.
Sedím v hale na letišti s Adélou a čekáme na let do Caira. Bože, jsem nervózní jako pes! Posílám mamce SMSku, že jsem si to rozmyslela a nikam neletím. Bojím se totiž létání!!!
Měly jsme letět za 5 minut, ale nepoletíme. Dozvěděly jsme se, že náš let bude opožděn o 50 minut. Bože můj! To to pěkně začíná! Ale i tak doufám, že vše zvládneme podle našich plánů. Doufám, že jo, jinak se zblázním!
Je mi těžko, že nevím, zda ten let vůbec přežiju. I když, otázkou je, zda vůbec odletíme :o)
Jo, abych nezapomněla: Kolem je plno Arabů. Božínku, to bude let! Snad vše přežiju!

22:30 hod.
Tak po hodině a 10-ti minutách zpoždění už konečně sedíme v letadle. No, nervozita ze mě už celkem opadla. Je to asi tím, že při odbavování mi v osobním zavazadle zabavili nůžky :o) Dali je do zvláštního sáčku a vystavili mi doklad, na jehož základě mi je pak vydají v Cairu. Málo, že nemám vízum, ještě nůžky budu nahánět po Egyptě :o) Mršky, cestují samy. Připojí se až v Cairu a nemají letenku ani vízum. Jsou to potvory.
S námi na troj-sedadle sedí nějaký sympatický Arab. Černý jako bota. Hned na uvítanou jsem po něm hodila polštářkem. Odložil si jej totiž na mé sedadlo a já nevěděla, co s tím mým, natož s tím jeho. Kousek vedle sedí jediní dva Češi, co tady s námi jsou. Jinak je letadlo opravdu plné Arabů.

Na palubě letadla (ta blond je Adéla, já jsem tmavovláska)2.10.2003 – 01:30 hod.
Tak jsme vyletěli se zpožděním asi 1,5 hodiny. Do Káhiry doletíme asi taky se zpožděním. Start byl děsný! Vystartovali jsme takovou rychlostí, že jsem se málem... Okamžitě mě začal neuvěřitelně bolet zub. Myslela jsem, že zešílím! Ale Klára, jedna úžasná letuška, mi dala Brufen, který brzy zabral.
Už se vůbec nebojím. Jsem happy. Dokonce uvažuji o tom, že se stanu letuškou :o) A to myslím vážně, to není vtip! Vzadu, v letadle se stewardem Alešem
Hned po startu jsme dostali super papání – krůtu s rýži, pečivo, máslo, salát (těstovinový a zeleninový), dezert a k pití, co jsme chtěli. Vypila jsem asi čtyři džusy a colu. Teď pořád lítám čůrat :o)
Po jídle jsme šly s Ady dozadu za Klárou a jejím kolegou Alešem. Jsou cool! Udělaly jsme si s nimi pár fotek a skvěle se bavili. Klára mi udělala teplý čaj a nahřála mi obklad na zub. Teď už jsem OK. Díky ní! Její trhlá kolegyně, která je tak nafoukaná, že se s ní nikdo nebaví, by mě nechala umřít bolestí, a pak mi nabízela led. Asi jí přeskočilo.
Fakt začínám uvažovat o tom, že se stanu letuškou. Alespoň na nějakou dobu, zkusit to. Za to nic nedám.
Ady podřimuje a já musím jít znova pee-pee :o)

Letiště v Káhiře05:30 hod.
Jsem maximálně nadšená, a to zatím nemám být z čeho :o) Z letadla jsme vystoupily asi ve 02:25 hodin. Čas se zde neposouvá, protože je prý už zimní čas. A my myslely, že jo. Nějaký inteligent nám řekl, že je o hodinu více, a tak jsme žily tím, že je už 03:25 hodin. Naštěstí nás pak zase někdo vyvedl z omylu, i když až zhruba po 5-ti hodinách, ale přece. Do té doby jsme ale byly pěkně mimo. A podařilo se nám "zblbnout" i nějaké Egypťany :o)
Na cestu jsme od Kláry dostaly bílé víno. Hned na letišti jsem si za 15 USD koupila vízum. Super cena! A vyměnily jsme si prvních 50 USD na EL. Je naprosto úžasný kurz! Počítala jsem, že dostaneme za 1 USD asi 4,5 EL, ale dostaly jsme 6,108 EL. Perfektní!
Když jsme vylezly z letištní haly byly tedy asi 3 hodiny (ne 4, jak jsme si původně myslely). Hned nás začali nahánět taxikáři, kteří nám nabízeli taxi od 50 EL za 2 osoby, až po 25 EL, ale byly jsme neoblomné! A šly jsme na bus.
Obklopila nás spousta mladých Egypťanů, všichni tvrdili, že umí anglicky, ale velký prd. Tak maximálně "What's your name?" :o) Usedly jsme tedy do busu, ve kterém bylo děsné vedro. Cena měla být 50 Pt za obě (Pt=piastr, něco jako u nás haléř). Ale najednou přijel jiný bus, 1000x lepší a my všichni přestoupili. Podotýkám, že jsme tam byly jediné ženy! 
Seznámily jsme se s úžasným mladým Egypťanem, mluvícím moc dobře anglicky. Zaplatil nám bus a ujal se nás. Zavedl nás (vlastně vzal dále taxíkem), až do námi zvoleného hotelu. Vybraly jsme si hotel Dahab, který je na Mohammed Basyouny Street, mezi Ramses Street a Talaat Harb Squar. Zaplatily jsme si jednu noc ve dvoulůžkovém pokoji za 25 EL/2 osoby. WC a sprchy jsou na chodbě. Hotel není nic moc, ale pokoje jsou čisté, i když maličké. Bydlíme vlastně na střeše hotelu, kde jsou udělané podkrovní pokojíky. Vypadá to tu dobře.
Mohamed – náš nový kámoš – mi dal telefonní kartu a své číslo na mobil, ať mu zavolám dnes kolem poledne, že nás vezme do Citadely. Super, už se těším! V hotelu Dahab
Za hodinu vyrážíme do Egyptského muzea, pak půjdeme koupit lístky na vlak na zítřejší večer do Luxoru, a pak zavoláme Mohamedovi. Jsem zatím fakt nadšená!
Po ubytování jsem si dala sprchu a chvíli odpočíváme. Ady spí, jak píšu zápis. Taky jsem poslala mamce SMSku, že jsem v pořádku a ze všeho moc nadšená :o) Na recepci jsme si domluvily, že zítra ve 12 hodin dopoledne vyklidíme pokoj, ale bágly si můžeme nechat na recepci na hlídání, dokud nám nepojede vlak. Je to super, alespoň se s tím nemusíme tahat.
Jo, nutno podotknout, že nůžky docestovaly v pořádku, i když načerno a já je hned a bez problémů našla :o)

08:15 hod.
V 7 hodin jsme vyrazily z hotelu a udělaly si procházku po Káhiře. Ono bylo vlastně bohužel teprve 6, protože jsme měly špatně posunutý čas, ale, co se dalo dělat :o)
Káhira je živoucí bytostí úctyhodného stáří, pojmem, jehož historie sahá několik století před Kristovo početí. Hlavním orientačním bodem Káhiry je Midan Tahrir, kde je většina důležitých úřadů, kanceláří a obchodů. Na severovýchod z Midan Tahrir jsou dvě významné ulice – Sharia Talaat Harb a Sharia Kasr El Nil, kde to žije 24 hodin denně. Na východ se nacházejí nejchudší káhirské čtvrti – Mushi a Darb el Ahmar a naopak na severovýchodě (směrem k letišti) nalezneme nejmodernější Káhirskou čtvrť Heliopolis. Na jih od Darb el Ahmar pak leží islámské pohřebiště, tzv. Město mrtvých a na vyvýšeném kopci komplex Citadely. Na sever od Midan Tahrir jsou pak čtvrtě Bulaq a Shubra, které jsou nejhustěji obydlené a na okraji těchto čtvrtí leží největší káhirské železniční nádraží Ramses Station. Na západ od Midan Tahrir protéká Nil. Nil (Káhira)
Teď sedíme někde v nějaké čekárně, či co to je a čekáme, až si budeme moct koupit lístky na vlak do Luxoru na zítřejší večer. Musíme změnit plán, protože zítra prý bude zavřeno na pyramidách, takže tam jedeme dnes a zítra muzeum a Citadela. Musíme tedy zavolat Mohamedovi a přehodit s ním Citadelu na zítřek. Snad bude mít čas.
Když jsme sháněly lístky na vlak, poznaly jsme dalšího fajn mužíka. Umí dobře anglicky a vysvětlil nám, že zítra se nepracuje, proto si ty dva dny v Káhiře máme prohodit. Teď tady s námi čeká, aby nám pomohl koupit lístky na vlak.
Jsem ráda, že jsou tady tak milí lidé. Vysvětlil nám taky, že pyramidy nejsou zítra zavřené, ale bude tam lidí jako blech. Proto tam máme jít dnes s ním, udělá nám průvodce a zařídí taxi na okruh Sakkára, Memfis, Dáhšúr za dobrou cenu. To jsem zvědavá! Každopádně je 9:10 a my tu pořád sedíme a zatím se nic neděje. Šílím! Je mi hrozné vedro! Mimochodem, tento muž (jeho jméno jsem zapomněla) nás vyvedl taky z omylu o našem posunutém času :o)
Ještě musím dodat, že když jsme se s Ady byly ráno projít k Nilu, tak všude byly čtyř-proudové silnice a aut všude jako... Jezdí všemi směry, i v protisměru, rychlostí větší než 100 km/h a neustále troubí. Přechody nikde a mezi tou hrůzou se pohybují lidé, jako by se nic nedělo, občas projede někdo na oslu... A mezi tím vším jsme se pohybovaly i my, srdce až v krku. Pak se nás ujali dva skvělí poldové, kteří nám pomohli a stopli kvůli nám dopravu :o) Ještě, že tak, asi bych už nebyla mezi živýma :o)

19:23 hod.
Teď ležím v posteli v hotelu, ale co se dnes všechno nestalo...
Z našeho super chlapíka se vyklubal super idiot! Lístky jsme na tom místě, kam nás zavedl, vůbec nekoupily, Vstupenka do Citadelyprotože nebyly na zítra na 22. Hodinu do Luxoru – II. třída už žádné! Jeli jsme tedy údajně na busák, kde koupíme za stejnou cenu tikety autobusem, ale ten idiot nás blbě pochopil a vyjeli jsme do Gízy. Nakonec jsme z busu vyskočili, ale byly jsme s Áďou naštvané, protože jsme byly pěkný kus mimo a platily jsme zbytečně několikrát za metra! Tak jsme se s ním dohádala a nadala mu do idiotů, že nám na omluvu koupil taxi a zavezl nás na busák, kde nám řekli za lístek takovou pálku, že se nám protočily panenky. To jsme ho sjely už pořádně, řekly mu, že si jen pořád vymýšlí, jen aby nás dostal do Gízy, a tak, že dnes žádná Gíza nebude, že se budeme držet našich plánů a jedeme na vlakáč, koupit si tikety na vlak. Rozloučily jsme se s ním a odjely zase metrem. Bály jsme se pobíhat mezi auty, tak jsme vždy poprosily poldu, ať nás převede.Mešita Mohammeda Alího
Na nádraží se nás ujala jedna hodná paní, která nám vyjednávala lístky, ale protože na zítra nebyly, tak jsme si koupily lístky až na sobotu na večer, na 22 hodin. Pak jsme jely metrem zpět k muzeu, zavolaly Mohamedovi a domluvily se s ním na Citadelu, s tím, že muzeum necháme až na sobotu. Budeme mít přece celý den :o)
Pak jsme šly s Mohamedem do té nejkrásnější Citadely. Nejdříve jsme navštívili mešitu Mohammeda Alího. Byla jsem nadšená! On platil veškerou dopravu – metro (pokolikáté už dnes? :o)) i taxi (tam i zpět) a my si zaplatily jen studentský vstup 10 EL. V mešitě Mohammeda Alího (Mohamed a já)
Citadela stojí na vršku nad Midan Salah al Din. Je to středověká pevnost obehnaná mohutnými stavbami. Byla domovem mnoha egyptských vládců po dobu 700 let. Salah al Din započal se stavbou Citadely v r. 1176. Cílem bylo opevnit město proti nájezdům Křižáků. V průběhu dalších století byla dostavována a rozšiřována o další paláce a budovy. V současné době se v komplexu nachází tři mešity a pět muzeí:
1) Mešita Mohammeda Alího (tzv. Alabastrová mešita) – Mohammed Alí byl jedním z posledních vládců, který Citadelu obýval. Mešitu si nechal postavit v letech 1830 – 1848. Měla mu sloužit jako mauzoleum. Jeho zlatá hrobka je po pravé straně při vstupu do mešity. Nejmonumentálnější je však samotná stavba se štíhlými minarety a mohutnými vzdušnými dómy.Zlatá hrobka Mohammeda Alího
2) Mešita Al-Nasir – je postavena sultánem al Nasir Mohammedem v r. 1318. Uvnitř bývala obložena mramorovými obklady na stěnách a podlaze. Obložení však bylo později odstraněno.
3) Mešita Suleyman Pasha – stojí ve východní části Citadely. Socha Suleymana Pashi stojí na prostranství před vojenským muzeem.
4) Muzeum policie – shrnuje sbírku předmětů vztahujících se k působení policie od dob faraónů do současnosti.
5) Muzeum královských kočárů – je malá, ale zajímavá sbírka koňských kočárů z 19. století s dřevěnými malovanými koňmi.
6) Vojenské muzeum – obsahuje kolekci egyptské vojenské historie od dob řecko-římských po současnost (vojenské uniformy, šavle, pušky, kolty, děla...).Mešita Al-Nasir
7) Bab al-Qullah (archeologické přírodní muzeum) – je v podstatě zahradou, po které jsou rozsety nejrůznější archeologické zajímavosti, kusy památek, sochy.
8) Muzeum – Palác Al-Gawhara – je postavem Mohammedem Alím v r. 1814. Po roce 1952 sloužil jako muzeum šperků. Nyní si je možno prohlédnout několik místností s interiéry uvedenými do povodního stavu.
Celé jsme to tam prolezli a vyfotili. Byli jsme tam dost dlouho, pak jsme přijeli taxíkem až k hotelu, Mohamed na nás počkal na recepci a my se šly vysprchovat. Adéla zůstala v pokoji, protože byla unavená a já pokračovala dál. Mohamed mě vzal k dalším mešitám. Jedna bohužel nevím, co je zač, druhá je mešita Sayyida al Husseina. Byla jsem unešená. Má děsná ranní nálada (kterou způsobil již zmiňovaný idiot) byla dávno tatam :o)

Mešity Sultán Hassan a Al-RifaMešita kousek od Káhirského muzea

Pak mě vzal Mohamed na Khan el Khalili. Je to jedna z nejrušnějších káhirských uliček, zavalená desítkami a stovkami stánků a obchůdků s nejrozmanitějším zbožím, kde v odpoledních hodinách nelze téměř ani projít. Na jejím východním konci se po levé straně nachází jeden z největších bazarů na Středním východě a pravděpodobně i na světě – Khan el Khalili. Je to nezmapovatelný labyrint uliček, průchodů, dvorečků, schodišť, podloubí, obchůdků, bazarů, trhů a hospůdek. S plejádami nejbarevnějšího, nejtřpytivějšího a nejumělečtějšího zboží za nejvyšší, ale také nejnižší ceny. Bazar byl založen v r. 1382 Garhasem el Khalili jako obyčejná hospoda na karavanní cestě. Nejoblíbenějšími předměty k prodeji zde jsou různé archeologické cetky, šperky, zlato, stříbro, voňavky, kosmetika, amulety, měděné výrobky, koberce, vykládané šperkovnice, papyrus, vodní dýmky a v některých částech pak ovoce, zelenina či koření. Pravděpodobně neexistuje věc, kterou by zde nebylo možno koupit.Mešita Sayyida al Husseina
Pak mě odvezl Mohamed zpět do hotelu a domluvili jsme se na zítra na 8 hodin ráno, že nás tu vyzvedne a pojedeme na pyramidy. Nastal malý, ale velký problém! Debil hotelník nám řekl, že pokoj jsme měly zaplacený jen od 5 hodin ráno do 12 hodin poledne a na noc chce dalších 25 EL! Začala hádka století! Nedala jsem se. Pak začal snižovat, že ať zaplatíme alespoň 1/2 ceny, ale já si stála na svém, a tak jsem to ukecala. Neplatíme navíc nic a zítra mu dáme 25 EL na další (druhou) noc. Řekl, že tedy jo. Byla jsem ráda. Rozloučila jsem se s Mohamedem a odešla. Dala jsem si večeři a teď jdu spát.
Dnes jsem také pozorovala zdejší život. Někdy je to hrůza! Děti žijí na ulici, jsou špinavé, žebračky s dětmi sedí na zemi a žebrají nebo prodávají papírové kapesníčky... Katastrofa! Je mi jich líto!
Ještě důležitá poznámka: venku je přes den asi 50 °C a večer i v noci kolem 25 °C! Úplná chcípárna!